Chce to revoluci? Mileniálové zatím řeší krizi bydlení soukromě, po změně systému netouží
„Ať naše generace kupuje co nejvíc bytů, abychom pak udělali revoluci a dávali jsme malé nájmy,“ přál si před týdnem Vojta, jeden z posledních respondentů série Návštěvníci. Jak moc mluvil za celou generaci? Nebyl jí blíže Vojtův partner Jakub, když říkal: „Vždycky se to nějak zvládne.“? Nejen to jsme zkoušeli zjistit v bonusové epizodě, ve které jsme mluvili se sociologem Petrem Kubalou, spoluautorem průzkumu Dráhy bydlení mileniálů.
Jedno je z průzkumu zcela jasné. Nejpreferovanějším typem bydlení je i u mileniálů vlastnictví. „Vytvořila se představa, že vlastnické bydlení je neoddělitelným prvkem vize dobrého života,“ myslí si Kubala, který se objevil v několika epizodách Návštěvníků. „Nastupující generace přebírají vize ideálního bydlení po svých rodičích, takže to zas tak překvapivé není.“
Kubala vysvětluje, že na jednu stranu jsou mladí lidé pod tlakem aspirací svých rodičů, na druhé straně je tu ale globální krize bydlení. Kubalu a jeho kolegy v průzkumu mimo jiné zajímalo, jak se s takovou výzvou mladí lidé vyrovnávají.
„Zatím se ukazuje, že ty strategie jsou spíš soukromé. Nějaká změna systému, vytvoření nějakého silného sociálního hnutí nebo nějaká revoluce, to se objevovalo ve velmi malém počtu případů,“ říká Kubala. „Ten postoj byl – my víme, že je tady krize bydlení, ale my věříme, že to dobře dopadne. Buďto se odstěhujeme, nebo nám někdo pomůže a dáme to dohromady,“ dodává Kubala.
Komu mileniálové přisuzují zodpovědnost za nedostupné bydlení? Jaké další strategie k dosažení na bydlení ještě využívají? Kdy se v Česku začne víc mluvit o cohousingu? Poslechněte si bonusový rozhovor se sociologem Petrem Kubalou k sérii Návštěvníci.
Související
-
Když s někým bydlím, musím být pořád nějaká. Jak se žije mladým, kteří bydlí sami?
Mám na to, postavit se na vlastní nohy? A vím vůbec, co jsem zač? V Česku, ale i jinde na světě, se šíří nová zkouška dospělosti: bydlení o samotě.
-
3+1 v Praze je nad naše možnosti. Je lepší utéct do okresního města nebo do mobilheimu?
„Jako rodina jsme se chtěli ještě rozrůst,“ říká Tomáš, který spolu se svou partnerkou Markétou a synem Teodorem bydlí v pražském bytě o velikosti 46 metrů čtverečních.
-
Byt mých snů má záchod a někoho, koho mám rád. Jak se žije mladým lidem v sociálním bydlení?
„Cokoli se může pos*at a jsi znova na ulici,“ myslí si Bart. Je mu pětatřicet, ale už ve dvou měsících byl bez domova – z rodiny ho odebrala sociální pracovnice.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
