Byt mých snů má záchod a někoho, koho mám rád. Jak se žije mladým lidem v sociálním bydlení?

11. březen 2021

Návštěvníci

„Cokoli se může pos*at a jsi znova na ulici,“ myslí si Bart. Je mu pětatřicet, ale už ve dvou měsících byl bez domova – z rodiny ho odebrala sociální pracovnice. Vyrůstal po dětských domovech a diagnostických ústavech, žil na ulici, přespával na záchodcích. I když teď má střechu nad hlavou, nejistota mu zůstala. Jak důležité je sociální bydlení a co všechno dokáže „léčit“? To zjišťujeme v aktuální epizodě série Návštěvníci.

Bartoloměj bydlí ve Spolubytě, který založila obecně prospěšná společnost Asistence. Na pražských Lužinách sdílí domácnost tři vozíčkáři a jejich asistenti, kteří na oplátku za pomoc svým spolubydlícím mají nárok na zlevněné nájemné. „Kdybych přišel o tohle místo, jsem znovu na ulici. Neměl bych na koho zaklepat, tady mám zázemí. Když si člověk projde peklem, váží si toho, co má,“ říká Bart.

Bart a Míša. Na pražských Lužinách sdílí domácnost tři vozíčkáři a jejich asistenti, kteří na oplátku za pomoc svým spolubydlícím mají nárok na zlevněné nájemné

„Kdybych přišel o tohle místo, jsem znovu na ulici. Neměl bych na koho zaklepat, tady mám zázemí. Když si člověk projde peklem, váží si toho, co má,“ říká Bart

„Cokoli se může pos*at a jsi znova na ulici,” myslí si Bart. Je mu pětatřicet, ale už ve dvou měsících byl bez domova – z rodiny ho odebrala sociální pracovnice

8 fotografií

Sociální bydlení neřeší jen střechu nad hlavou, ale dokáže pomoci i s traumatem, které se pojí se ztrátou domova. Dobře to ukazuje zkušenost Marušky, která bydlí v brněnském Symbiosu. Žijí tu spolu vysokoškolští studenti a mladí dospělí z dětských domovů či pěstounské péče. Maruška tu bydlí už dva roky, ale teprve nedávno se tu opravdu usadila.

„Nechtěla jsem si dovolit to tu považovat za svůj domov. Pořád jsem se bála, že tady o to přijdu, něco se stane, že mě kvůli něčemu vyhodí,“ říká Maruška. „Uvědomila jsem si, že kdyby mě chtěli vyhodit, tak už mě vyhodili před rokem a půl.“

V brněnském Symbiosu spolu bydlí vysokoškolští studenti a mladí dospělí z dětských domovů či pěstounské péče

Maruška v Symbiosu bydlí už dva roky, ale teprve nedávno se tu opravdu usadila

„Nechtěla jsem si dovolit to tu považovat za svůj domov. Pořád jsem se bála, že tady o to přijdu, něco se stane, že mě kvůli něčemu vyhodí,” říká Maruška

9 fotografií

Maruška si v Symbiosu chválí přítomnost terapií, které jí pomáhají po těžkých zkušenostech z pěstounské péče získat zpět ztracené sebevědomí. Stává se tu čím dál soběstačnější, inspiruje se u spolubydlící, která studuje vysokou školu. Pořád je pro ni ale nejdůležitější, že má kde spát: „První věc je stálost a možnost bydlení. To vždycky hraje prim, mít kde bydlet. Člověk bez toho nemůže dělat nic jinýho.“

Jak je na tom úroveň sociálního bydlení v Česku a jak moc vadí, že nemá legislativní oporu? Jak vaši představu o domově ovlivní trauma z dětství? Poslechněte si třetí díl série Návštěvníci, tentokrát o tom, jak zásadní je bydlení pro pocit jistoty a bezpečí.

autor: Jonáš Zbořil