„Bylo to zvráceně ambiciózní,“ říká zpěvák L’Point, které hrál i John Peel na BBC

3. květen 2016

Fanoušci hardcore punku je nebrali. Chyběla jim podle nich hrana – jasný názor nebo syrový zvuk, jak se psalo v mnoha tehdejších fanzinech. Na český pop byli zase moc velcí drsňáci, přesto jejich deska Aquila Bert z roku 2001 znamenala na domácí hudební scéně jeden velký milník. Výjimečnosti nahrávky si všiml i legendární hledač talentů John Peel, když vybral do svého pořadu na BBC z několika stovek dalších právě skladbu od této pražské kapely. L’Point hráli pravověrný indie rock, jaký u nás nikdo předtím nedělal, a Aquila Bert zní i po patnácti letech nadčasově.

Nebyl to nijak výjimečný příběh, přesto znamenal tolik pro mnoho lidí. J Mascis a Lou Barlow se potkali na střední ve státě Massachusetts. Společně založili kultovní Dinosaur Jr., kteří naučili americkou nezávislou scénu, že silácký hardcore punk a líbivé melodie nemusí být nutně v rozporu. Jejich desky Dinosaur nebo You’re Living All Over Me pomáhaly v 80. letech formovat to, čemu dnes říkáme indie rock – tenkrát ještě ale tohle označení neznačilo bezobsažnou škatulku a nevyslovovali jsme ho s hořkou pachutí. Tehdy šlo o hlasitou odpověď na rock zotročený korporátními labely. Alba Dinosaur Jr. si díky půjčovně cédéček v jednom pražském obchodě s elektronikou mohl po boku desek od SST Records nebo seattleského Sub Popu poslechnout i Honza Krejča s Jaroslavem Starým. Byli to spolužáci ze střední, obráželi spolu koncerty Kritické situace nebo Michael’s Uncle, vyměňovali si kazety a taky založili v roce 1991 kapelu, která měla indie rock etablovat i u nás. Než ale L’Point, vystupující nejdřív jako Interrogation Point, vydali první nahrávku, museli odehrát pár koncertů po hospodách v jižních Čechách, dostat se do několika rvaček a rozpustit původní sestavu.

„Nedovedeš si představit, co tě v devadesátkách čekalo za díry. Všechno hrálo proti tobě, občas ti chtěli natlouct jako Pražákovi,“ vzpomíná Krejča. „Pozvali si nějakou punkovou kapelu, ale vždycky koukali, když tam třeba nakráčeli normální kluci jako my, co tvrdili, že hrajou punk. Vnitřně tě tyhle zážitky posilovaly,“ pokračuje a dodává, že se tenkrát učili všichni, nejenom hudebníci, ale i promotéři, zvukaři nebo vydavatelé. V polovině 90. let už pořádal koncerty Ondřej Šturma pod hlavičkou Scrape Sound a vedle něj se formoval label Silver Rocket. První oficiální nahrávkou na Silver Rocket bylo v roce 1998 EP s názvem Sherudo Garo.

03620139.jpeg

Arkádovky a punkové koncerty

Jak se dostal záporák z kultovní arkádovky Time Crisis do titulu debutu L’Point? „Tím, že jsme hráli v takových barech, kde byly hrací automaty. A tuhle hru jsi tam našel. To byla druhá půle 90. let, mohl sis tam tu arkádu během koncertu najet,“ vysvětluje Krejča. Sherudo Garo značilo začátek pro vydavatelství, které mělo vydržet o mnoho let déle než L’Point. Konec tisíciletí naplněný obavami z konce světa, kdy se mají počítače vzbouřit proti lidstvu a kolonizovat naše touhy i myšlení, byl nejenom pro tuto čtveřici vzrušujícím obdobím. Schylovalo se zkrátka k něčemu velkému. L’Point byli s obměněnou sestavou silnější než kdy předtím. Zůstal Tomáš David z kapely Toxická psychóza. Krejča rekrutoval basáka Standu Martana z Naquei Manou, který připomínal citlivou hru Lou Barlowa. Jako poslední doplnili sestavu bratři Šatrové z Tom Is My Sugar. „Jejich kytarová souhra mi přišla famózní,“ vzpomíná Krejča. Během několika měsíců vydali na Silver Rocket singl Yellow Hut a za rok už vznikl repertoár na desku.

Ve stejné době vykradli Krejčovi byt. „Bylo to štěstí v neštěstí, ukradli mi mimo jiné část sbírky cédéček. Naštěstí jsem měl pojištění a touto cestou se mi podařilo získat peníze na cestu do Ameriky. Pojal jsem to jako misi,“ říká. Podíval se do Olympie, Portlandu i Seattlu. Zastavil se v obchodě vydavatelství Sub Pop a tam vyměnil nahrávky Silver Rocket za ty, kterým pomáhal na svět vedoucí labelu Jonathan Poneman. Během putování viděl taky nové studio hlučných Unwound a seznámil se s producentem Kipem Beelmanem. Ten měl už za sebou desku Perfect From Now On od Built to Spill, která je pevně usazená v základech indie rocku. „Přišli jsme si sympatický a slibovali jsme si, že se ozveme,“ popisuje setkání. Beelman nakonec přiletěl do Prahy na jaře 2001 a společně s producentem Ondřejem Ježkem se pustil do práce. „Bylo to zvráceně ambiciózní,“ přiznává Krejča a pokračuje: „Když jsme poprvý slyšeli tu nahrávku, došlo nám, že se asi něco děje. Že vzniká věc, ke který se bude spousta lidí ráda vracet.“

John Peel miluje L’Point

Rozmlžené a skřípavé kytary připomínající Dinosaur Jr. nebo Sonic Youth, sebejistý hlas frontmana a líbivé melodie, které se dostávají těžko z hlavy – to všechno je album Aquila Bert, ke kterému vytvořil obal Jakub Hošek, už tenkrát vyčnívající z řady dalších umělců jako jedna z vůdčích osobností malby a taky autor plakátů na koncerty Silver Rocket. „Dokázal si tam promítnout nějaký vlastní vztah k muzice,“ hodnotí výběr Krejča. L’Point se tehdy všechno dařilo, vycházely pozitivní recenze, i když pokrytí v mainstreamovém tisku mohlo být lepší. Bylo jasné, že tento sen musí jednou skončit. Ještě chvíli se z něj čtveřice neměla probudit.

Čtěte také

Jednou Krejčovi volal kamarád, že L’Point hráli na vlnách BBC. Není divu, že tomu zpěvák nechtěl věřit. Když přišel domů, měl v e-mailové schránce zprávu s předmětem: „John Peel loves Point.“ Poslal mu ji Tyson Cosby z kapely Squall. Jako Kanaďan pečlivě poslouchal vysílání veřejnoprávního rozhlasu BBC a coby hudebník následoval vkus Johna Peela, který kdysi objevil Joy Division a mnoho dalších. Nepopiratelným důkazem byla příloha s obrázkem playlistu, kde byla červeně vyznačená skladba Kriegswichtig. Tu dali L’Point na kompilaci nové hudby ze střední a východní Evropy, kde se objevili vedle Gnu nebo Evy Bittové. Její vydavatel oslovil totiž malé labely jako Silver Rocket, Day After Records nebo Indie Records. John Peel ale ze dvou desítek skladeb vybral právě je. Stali se tak jednou ze čtyř českých kapel, na které tento legendární tastemaker upozornil.

V roce 2001, kdy vyšlo i Aquila Bert, psal Krejča jako hudební publicista do týdeníku Respekt o debutové desce The Strokes. Kapela se zapsala s albem do rockové historie. Předznamenalo ale taky nekonečné řady kytarových klonů a nastartovalo vlnu hudební retrománie. Šlo o moment, který změnil indie rock nadobro. The Strokes natočili ještě několik desek, L’Point ne. Těžko se říká, že je to dobře. „Z mýho života vylučuju ‚kdyby‘, nikdy mi to nepomohlo. Udělali jsme rozhodnutí, který bylo dost bolestivý. Já si uvědomil, že v jiný kapele fungovat nemůžu a nechci,“ rekapituluje Krejča konec kapely a přiznává svou vinu. Moc tlačil na pilu, přišly třenice, další obměny sestavy a zklamání za zklamáním.

03620157.jpeg

Daniel Šatra už po L’Point taky nikdy v žádné další kapele nehrál, ale jako producent dohlížel na nespočet zásadních alb domácí nezávislé scény. J Mascis se s Lou Barlowem udobřili po šestnácti letech a nahráli spolu comebackovou desku Beyond a ještě několik dalších. Bylo by dojemné vidět L’Point hrát s indierockovými hrdiny Dinosaur Jr. na jednom pódiu při jejich plánovaném červnovém koncertu v Praze.

autor: Miloš Hroch
Spustit audio