Bývalá čínská elita tráví své stáří v komunitě na předměstí Pekingu, jejich děti na ně nemají čas

23. leden 2019

Populace v Číně rapidně stárne a bohatí senioři, kteří dříve bývali vojenští zaměstnanci, filmaři nebo univerzitní profesoři, tráví svoje stáří v luxusním komunitním centru na předměstí Pekingu. Jejich děti – jedináčci –  nemají čas se o ně starat.

I kvůli politice jednoho dítěte, která byla v Číně v minulosti zavedena se záměrem zpomalit prudký nárůst obyvatelstva, je dnes běžné, že tamní senioři svůj život musí žít v zařízeních pro lidi v důchodovém věku. Mladí Číňani se také stále častěji stěhují z původního bydliště do větších a lukrativnějších měst, a svoji rodinu tak musí opustit. „Tohle je teď náš domov,“ říká 71letý Li Ying, který žije v luxusním komunitním domě pro seniory Yanyuan na předměstí Pekingu pro japonský server Japan Times. „Nemůžu počítat s tím, že se o mě postarají, mají své vlastní životy,“ dodává 82letý Zhu Mingyi, bývalý profesor, který dříve vyučoval cizí jazyky. Jeho dcera pracuje v Pekingu pro mezinárodní vysílací stanici a syn žije v Japonsku. Životní podmínky v instituci Yanyuan jsou nadstandardní. Klienti tráví volný čas baletními lekcemi nebo hrou na piano, obklopeni obrazy od izraelského umělce Davida Gersteina. V současnosti Čína zřizuje a otevírá nové instituce nabízející péči i o méně bohaté stárnoucí. Podle tamní zpravodajské agentury Xinhua bude v Číně do roku 2050 věkovou hranici 60 let přesahovat jeden ze tří lidí. Vivian Lou, docentka na Hongkongské univerzitě, která studuje dlouhodobou péči, navrhuje dokonce vytváření vesnic pro seniory. Senioři by měli možnost se tam přestěhovat a mít zajištěné místo na dalších dvacet let. Ať už jde o luxusní komunitní ubytování, nebo seniorské vesnice, nejdůležitější prý je, že senioři budou ve společnosti dalších lidí a nezůstanou sami.

autor: Hana Merková
Spustit audio
  • Makaky v japonské rezervaci vede poprvé v historii alfa samice

    3. srpen 2021
    makakové

    Zaměstnanci přírodní rezervace Takašijama na japonském ostrově Kjúšú jsou svědky emancipace devítileté opičí samice Jakei, která dokázala svrhnout třicetiletého alfa samce Sanču a stát se první vůdkyní 677členné skupiny makaků.

    Nejdříve Jakei zbila vlastní matku, aby se stala alfa samicí. To jí ale nestačilo. Nechtěla být pouze družkou alfa samce, toužila se stát vůdkyní skupiny. Zbila tak ještě alfa samce Sanču a tím potvrdila svoji dominanci.

    Něco takového správci rezervace za celou její sedmdesátiletou historii nezažili. Aby si potvrdili svoje domněnky, rozhodli se provést takzvaný arašídový test. Skupině dali k dispozici arašídy a pozorovali, kdo si vezme jako první. Bývalý alfa samec Sanču couvl a dal přednost samici Jakei. Potvrdil tak její nadřazenost ostatním. Podle průvodce Satošiho Kimota vyjadřuje Jakei svou dominanci a sílu chováním, které není pro samice vůbec typické. Například leze na stromy a třese s nimi nebo chodí s napřímeným ocasem.

    V rezervaci Takašijama se k dnešku nachází 1500 makaků. Jsou rozděleni do dvou skupin. Jakei vede skupinu B. Opice žijí zejména v zalesněných horách ve středu rezervace. Pohybovat se ale mohou i v jejich okolí. Do nížin sestupují pro potravu, kterou dostávají od zaměstnanců rezervace. O první vůdkyni makaků informuje server The Guardian.

     

  • Manželé si koupili dům s nezvyklými obyvateli. Ve zdech hnízdilo 450 tisíc včel

    3. srpen 2021
    včely

    Manžele Weaverovi čekalo po tom, co koupili dům v americké Pensylvánii, nepříjemné překvapení. Zjistili totiž, že s nimi bydlí ještě tři kolonie včel.

    „V inzerátu prodávajícího bylo napsáno ‚včely ve zdech‘, ale my jsme si žádných včel nevšimli. Byli jsme rádi, že jsme našli cenově přijatelný pozemek, který je zároveň blízko školy. To byl také důvod, proč jsem se na včely neptala. Nemyslela jsem si, že jde o něco důležitého. Když přišlo jaro, začaly se ale včely objevovat,“ řekla pro CNN Sara Weaver.

    Manželský pár neprovedl domovní inspekci. Pokud by tak učinil, zjistil by totiž, že má ve zdech ubytovaných 450 tisíc včel. Na pomoc si tak zavolal profesionálního včelaře Allana Lattanziho. Ten už byl v domě podruhé, neboť i předchozí majitelé si ho zavolali, aby je včel zbavil. Neměli ale dostatek peněz, aby uhradili náklady. Nejde totiž o nic levného. Weaverovi zaplatili za odstranění včel a rekonstrukci domu 12 tisíc dolarů. Během jednoho týdne odstranil Lattanzi všechny části domu, které včely obývaly. Povedlo se mu také nalézt královnu, která je k dalšímu chovu nezbytná. Včely přestěhoval do své soukromé farmy Yerkes Honey Farm.

    Ačkoliv nezvaní hosté stáli manžele nemálo peněz, v rámci Spojených států jde o pozitivní událost. Včelaři totiž ztratili mezi dubnem minulého a letošního roku 45,5 procent včelích kolonií. Na vině jsou pesticidy, klimatická změna a úbytek květin.

  • Jsem spokojená s tím, kdo jsem. Ale ne se svým tělem, svěřila se Billie Eilish

    2. srpen 2021
    Billie Eilish

    S blonďatými vlasy, se slzami v očích a zahalena v jemném pleteném svetru. Tak vypadá na přebalu svého nejnovějšího alba kalifornská zpěvačka Billie Eilish. Devatenáctiletá umělkyně se dotýká jednoho z pro ni nejintimnějších témat, vztahu ke svému tělu. Jak v rozhovoru pro Guardian uvedla, postoj společnosti k mladým ženám je i jedním z hlavních motivů její právě vydané desky Happier Than Ever.

    „I když jsi moje tělo nikdy neviděl, stejně ho soudíš. A soudíš za to mě. Proč?“ Na to se ptá Billie Eilish ve skladbě Not My Responsibility. Téměř čtyřminutová nahrávka mluveného slova, ke které vznikl i krátký film, se vypořádává s odsuzováním mladých žen společností za to, co nosí a jak se prezentují. S tím se Eilish sama potýká.

    Od dětství se svým otcem probírali otázku sebevědomí a vnitřní nejistoty se sebou samým. Mluvili o lidech, kteří si pečlivě hlídají každý svůj krok, protože vždy chtějí vypadat dobře. Sama si toho pak začala víc všímat. „Je mi z toho smutno,“ uvedla pro Guardian. „Když pořád stojíte určitým způsobem, chodíte, máte upravené vlasy. Je to taková ztráta, neustále se snažit o to, vypadat dobře. Ztráta radosti a svobody ve vašem těle.“

    Nejen tlak společnosti, ale vůbec sociálních sítích, díky kterým se zpěvačka dostala do širokého povědomí, vnímá jako faktor, proč má stejně jako mnoho jejích vrstevníků nereálném představy o svém vzhledu. Tématu se věnuje v další skladbě, OverHeated. „Týká se všech lidí, kteří propagují nedosažitelné tělesné standardy,“ říká. „Dělej si, co tě činí šťastným, to je v pohodě. Ale když tu práci na sobě popřeš a řekneš ‚jo, tohle všechno jsem získal sám, a kdybys jen trochu zabral, můžeš to mít taky‘, to mě šíleně rozčiluje. Je to špatné pro mladé ženy i muže, když tohle vidí.“

    Třebaže ona sama má s prezentací na sociálních sítích velké zkušenosti a uvědomuje si, že ne vše zde je skutečné, stejně na ni dokonalé obrazy působí. „Vidím tam lidi, kteří vypadají tak jako já nikdy. A hned se ptám, jak to, že vypadají takhle? A vlastně vím, že to, co se jeví jako skutečnost, může být jen iluze. Přesto se na to dívám a cítím se kvůli tomu špatně,“ říká. „Jsem spokojená s tím, kdo jsem, se svým životem. Ale očividně nejsem spokojená se svým tělem,“ svěřila se Billie Eilish. „Ale kdo je?“ pokládá si řečnickou otázku.

    Od negativních myšlenek ohledně vzhledu se dokáže odpoutat na jevišti. „Když vystupuji, musím se distancovat od představ, které mám o svém těle. Zejména proto, že nosím oblečení, které je oversize. Dá se v něm snadno vystupovat bez toho, abych se příliš odhalovala. Může to ale vypadat opravdu nelichotivě,“ uvedla Eilish.

    „Těla potřebujeme jenom proto, abychom přežili. Je směšné, že se o ně vůbec někdo takhle stará. Proč? Proč nám na tom záleží?“ ptá se umělkyně.

  • Útulky v USA se plní koronavirovými mazlíčky, jejich majitelé se o ně nezvládají starat

    2. srpen 2021
    psí útulek

    S lepšící se epidemickou situací se mnoho lidí vrací zpět do kanceláří. Mnozí však za sebou ve svých domovech nechávají domácí zvířata, která si pořídili v posledním roce. Po změně situace však o ně nemohou pečovat, a útulky se tak plní nechtěnými „koronavirovými mazlíčky“.

    Jak informuje server Fortune, americké útulky ve městech New York a Los Angeles se již několik měsíců plní na hranice své kapacity. Největší newyorský útulek Animal Care Centers of NYC (ACC) zaznamenal za minulý měsíc již 1393 přivezených mazlíčků, to je více než dvojnásobek únorových počtů. Na podobná čísla se dostávají i zařízení na západním pobřeží. Výjimečné nejsou ani případy pytlů plných koťat na prazích podobných organizací, stalo se tak například v Dallasu.

    Třebaže se útulky snaží opuštěným zvířatům co nejvíce pomoci, jejich narůstající počty jsou pro mnohé z nich komplikací. V krajních případech se mohou zvířat zbavovat eutanazií. Ne všechna zařízení tento krok podstupují, výjimkou je ale například právě newyorský útulek ACC. Zde však kapacitní důvody nejsou rozhodující v otázce, zda zvíře bude utraceno.

    Server Hypebeast upozorňuje i na pozitivnější trend, a to na vzrůstající poptávku po organizacích, které se o mazlíčky postarají v době, kdy je jejich majitel v práci. Bohužel ne všichni si tuto službu mohou dovolit. Péči o zvířata totiž nemusí nezvládat pouze z časových důvodů. Problémem mohou být finance. Majitelé v chudších komunitách totiž během pandemie přišli o příjem, někdy i o své domovy, jaj uvádí Allison Cardona, zástupkyně organizace Los Angeles County Animal Care and Control.

    Glen Zipper, výkonný producent dokumentárních seriálů Dogs a Cat People na Netflixu, upozorňuje, že v případě pocitu, že se o zvíře nezvládáte starat, by rozhodnutí poslat ho do útulku mělo být jedním z posledních. „Dejte lidem vědět, že se o svého psa nemůžete postarat, řekněte, že je k adopci, a nechte je, aby za vámi přišli a se psem se setkali. Ujistěte se, že si vyberete někoho, kdo se o něj může zodpovědně postarat a dá pejskovi tolik lásky, kolik jste jen mohli vy,“ řekl Zipper podle agentury Reuters.

  • Ubývající led zkomplikoval natáčení, tvůrci seriálu museli plout až téměř k severnímu pólu

    2. srpen 2021
    Ze seriálu The North Water

    Globální oteplování postihuje i filmový průmysl. S jedním z jeho dopadů, táním ledů, se potýkali tvůrci nového historického dramatu The North Water. Ti ve snaze o autentičnost chtěli využít přímo reálií Arktidy. Kvůli důsledkům oteplování však museli jet daleko na sever, až pouhých 22 mil k severnímu pólu.

    Pětidílný seriál vypráví příběh velrybářské expedice z 50. let 18. století na motivy stejnojmenné knihy Iana McGuireho. Jeho protagonisté se potýkají v nehostinné krajině se zimou a ledovými krami. Za těmi však filmaři natáčející přímo v Arktidě museli plout velmi blízko k severnímu pólu. Na vhodné scenérie narazili až 22 mil od něj, v přepočtu necelých 35 a půl kilometru. „Bylo docela šokující si uvědomit, jak daleko jsme museli plout. Je to jako objevit se v poušti a zjistit, že zde není dostatek písku,“ řekl podle serveru Guardian výkonný producent Hakan Kousetta.

    Jeho kolega Jamie Laurenson však podotýká, že štáb musel daleko za vhodnými podmínkami i z toho důvodu, že seriál natáčeli v září. Hlavními důvody bylo světlo, kterého s blížícím se koncem roku během dne ubývá, a teplota. Ve velkých mrazech by totiž herci a štáb nemohli pracovat.

    I tak museli působit v extrémních podmínkách. Čtyři týdny dlouhé natáčení probíhalo ve znamení neustálého nebezpečí ze strany ledních medvědů, herci i štáb bojovali s mořskou nemocí a omrzlinami. Všechny tyto faktory však filmu dodaly na autentičnosti.

    „Prostředí nám velmi pomohlo. Ve vašem těle to okamžitě vyvolalo pocit napětí a tlaku,“ poznamenal americký herec Colin Farrell. Ten v seriálu ztvárňuje harpunáře Henryho Draxe. Spolu s ním se zde objeví i Jack O’Connell a Stephen Graham.

    Tvůrci nemohou s jistotou říct, že za jejich dalekou cestou stálo opravdu globální oteplování. Vědecké průzkumy však již několik let upozorňují na stále ubývající ledovou pokrývku. Například výroční zpráva vydaná Národním úřadem pro oceán a atmosféru (NOAA) ukazuje, že v roce 2020 se led pokrývající vody v této oblasti zmenšil, co se týče rozsahu, na druhý nejmenší za posledních 42 let. Vysoké úbytky zaznamenává Grónsko, nepříznivý trend také hlásí Aljaška a arktická část Kanady.

  • Ekvádor ničí těžký průmysl, místní organizace provádí zájemce po „amazonském Černobylu“

    30. červenec 2021
    Znečištěný prales v Ekvádoru

    Kaluže oleje, černá půda a popadané zbytky stromů. Tak vypadá krajina na severovýchodě Ekvádoru poničeného těžbou ropy. Po takzvaném amazonském Černobylu unie UDAPT nyní provází v rámci svých Toxic Tours. Jejich cílem je upozornit na ničivé dopady těžkého průmyslu, který ovlivňují nejen místní ekosystém, ale i lokální etnické skupiny.

    Průvodce zájemcům ukáže poškozenou krajinu, včetně nejvíce znečištěných provincií Sucumbíos a Orellana. Zde jsou k vidění i takzvané mecheros. Jedná se o vysoké věže připomínající komíny, ve kterých dochází ke spalování plynů z těžby ropy. Jak poznamenává deník El País, tímto procesem se nejen znečišťuje vzduch, ale i dešťová voda, hlavní zdroj této tekutiny v oblasti.

    Unie s názvem Unión de Afectados por Texaco (UDAPT) už jen svým pojmenováním odkazuje na amerického prodejce výrobků ze zpracované ropy, firmu Texaco. Ta od roku 2001 spadá pod obdobně orientovanou společnost Chevron a dodává pohonné hmoty hlavně do Spojených států. Unie lidí postižených touto společností, jak zní i doslovný překlad, se již mnoho let aktivně angažuje v soudních procesech s těžařskými společnostmi na straně místních obyvatel.

    Právě ti často kvůli těžbě „černého zlata“ opouštějí svoji půdu. Přicházejí nejen o generacemi obývané území, ale hrozí i ztráta rodových tradic. Situace má také dopad na jejich zdravotní stav, poznamenává UDAPT.

    Cílem Toxic Tours je především upozornit na ničení místních pralesů a důsledky několik desetiletí trvající těžby. Jak dále poznamenává Ekolist, za šestihodinovou prohlídku organizátoři žádají pouze příspěvek na pronájem auta a benzín. V současnosti uspořádají v průměru tři týdně.

    Do těžbou zničeného Ekvádoru se můžete přenést i virtuálně, a to pomocí interaktivního 360stupňového videa.

  • Savci dokážou snít o skutečném světě ještě před narozením, zjistila studie

    30. červenec 2021
    štěně

    Nová studie naznačuje, že savci dokáží v jistém slova smyslu velmi jednoduše snít o světě ještě před tím, než se vůbec narodí. Zjistili to odborníci z americké Yale University. Svůj výzkum prováděli na právě narozených myších, podobné aktivity si však všímají i u lidských novorozenců.

    Tým pod vedením profesora Michaela Craira ve své studii zkoumal mozkovou aktivitu myší ještě před tím, než mláďata otevřela oči. Zaměřoval se na vlny vycházející od sítnice oka a jejich původ. Skupina vědců následně zjistila, že tyto vlny napodobují proces probíhající v nervové soustavě zvířete, které se pohybuje reálným prostředím vpřed.

    „Tato raná aktivita podobná snu má evoluční smysl, protože umožňuje myši předvídat, co zažije po otevření očí. Je tak připravena okamžitě reagovat na ohrožení z okolního prostředí," poznamenal podle serveru Good News Network profesor Crair. „Je to jako snít o tom, co uvidíte ještě před tím, než otevřete oči,“ doplňuje.

    Tato aktivita zmizí brzy po narození a je nahrazena zralejší sítí přenosů vizuálních podnětů do mozku, kde jsou informace dále kódovány a ukládány.

    Podobného procesu si můžeme všimnout i u lidských novorozeňat, doplňuje server. Ta se od myší sice liší možností samostatného pohybu brzy po narození, miminka jsou však také schopna okamžitě detekovat předměty a identifikovat pohyb, například prst pohybující se v jejich zorném poli. To naznačuje, že i jejich zrakový systém byl připraven ještě před narozením.

  • Spongebob v kalhotách a Patrick žijí na dně Atlantiku, na fotografii je zachytilo hlubinné vozidlo

    30. červenec 2021
    Spongebob v kalhotách a Patrick žijí na dně Atlantiku, na fotografii je zachytilo hlubinné vozidlo

    Známá dvojice ze seriálu společnosti Nickelodeon nemusí být tak abstraktní, jak se někteří mohli domnívat. Dvojníky slavného dua totiž zachytil na dálku ovládaný stroj americké vědecké státní agentury Národní úřad pro oceán a atmosféru

    „Reální“ Spongebob v kalhotách a Patrick byli objeveni bok po boku na podmořské hoře zvané Retriever Seamount, asi 200 mil východně od New Yorku ve vodách Atlantského oceánu.

    Mořský biolog Christopher Mah, který snímek sdílel na sociální síti Twitter, upozorňuje, že pro tyto houby a hvězdice (odbornými názvy Hertwigia a Chondraster) je typické úplně jiné zbarvení, než jaké má kreslená nápodoba. Vyobrazení Patricka a Spongeboba je tedy z biologického hlediska nesprávné.

    Jak doplňuje server Hyperbeast, mořské houby se naopak vyskytují ve valné většině oranžové nebo bílé a nikdy nemají čtvercový tvar. Často jsou také potravou právě masožravých hvězdic, předlohou seriálového Patricka.

  • Internetový tvůrce pozměnil Luka ze Star Wars, výrobní společnost ho sama najala na postprodukce

    29. červenec 2021
    Baby Yoda

    Metoda deepfake videí založená na principu pozměnění obličeje původní předlohy za použití umělé inteligence se už dostává do veřejného povědomí. Věnuje se mu i tvůrce, který na internetu vystupuje pod přezdívkou Shamook. V jednom ze svých videí upravil vzhled Luka Skywalkera v seriálu The Mandalorian. A autory originálu tím zaujal natolik, že mu nabídli práci.

    Postava Luka Skywalkera se objevila ve finále druhé řady s názvem The Rescue. Ztvárnil ji opět Mark Hamill. V seriálu, který se odehrává pět let po událostech z Návratu Jediho z roku 1983, se objevuje výrazně mladší, a to díky použití speciální technologie v postprodukci. Digitální změny však mnozí fanoušci zkritizovali.

    Jak dále uvádí server Independent, právě v reakci na to se Shamook, který se modifikacím různých filmových scén věnuje, rozhodl výslednou verzi vylepšit. Úpravami strávil čtyři dny, finální video již viděly tři miliony uživatelů. Výsledný klip se dostal až k tvůrcům originálu,  ti mu nabídli práci. Shamook se tak připojil ke skupině Industrial Light and Magic, divizi LucasFilms, zabývající se vizuálními efekty.

    Podobné úpravy v rámci postprodukce nejsou ve filmovém průmyslu neobvyklým postupem. BBC připomíná, že de-aging technologie byla použita i v roce 2016 u postavy princezny Leii ve filmu Rogue One: Star Wars Story (Rogue One: A Star Wars Story).