Caspian aneb když klišé nevadí
Kytarové instrumentálky s pomalými majestátními melodiemi. Rozvážné načítání jednotlivých linek až do opulentního symfonického objemu. Elektronika, klavír a sporadické bicí. Vláčné, ambientní pasáže, ale i emocionální destrukce. To jsou Američané Caspian, další kapela druhé post rockové vlny, která vystoupí 14. října v Chapeau Rouge.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ PŘÍSPĚVEK!
Meditace a soustředění versus akce a nekompromisní ofenzíva. Filmové malování jako protiváha až hardcoreovým vichrům. Večerní červánky i ranní svítání. Velké emoce versus jízda podle instinktu.
Jejich kompozice, které se obejdou bez vokálu, jsou syntézou všech těch mlčících rockových hrdinů dávné i nedávné minulosti, co se nebojí dát najevo své city. Nepřináší revoluci, nevnášejí do žánru žádné nečekané vlivy nebo nápady. Dokonce se za to ani nestydí a svou pravověrnost berou jako hlavní přednost.
Je to důvod k automatickému odstřelu? Takhle od stolu není co řešit. Osobně ale doporučuji alespoň jeden, teorií nezatížený poslech. Mám pocit, že většina brblalů poté už tak razantní nebude. Ba naopak. Caspian jsou ve své hudbě neobyčejně citliví, umí pracovat s dynamikou jako málokdo a dávají si velký pozor, aby neopisovali doslovně. Spíše berou haldy známého materiálu na jednu velkou hromadu, kterou rozjezdí bagrem, rozválcují a poté vystaví nové dílo jako syntézu, pod kterou můžou s klidem vlepit autorské razítko.
Je zcela pochopitelné, že evropský kontinent, se všemi Sigur Rós, Mogwai, 65daysofstatic nebo God Is An Astronaut otevírá této pětici náruč víc do široka. Dokládá to také fakt, že dřív než v jejich domovině, vyšla jejich letošní deska Tertia s měsíčním předstihem na starém kontinentu. Pokud ale mám vyzdvihnout nejsilnější trumf Caspian, pak jsou to rozhodně jejich živá vystoupení.
A vzhledem k tomu, že v posledních letech při svých turné myslí také na naše hlavní město, pak vás mohu s klidným svědomím pozvat na jejich další koncerty. Třeba hned příští týden, ve středu 14. října do klubu Chapeau Rouge.
Nebudete sice o nich mluvit jako o dalším milníku koncertní sezóny, přesto milovníci post rocku nemohou odejít zklamáni. A to je asi to, o co kvintetu zhruba jde. Cíle jsou to menší, ale už teď vrchovatě naplněné.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
