Čelisti: Ohrožené druhy, Palach a Dubček

Po tradiční porci více či méně smyšlených novinek přišel čas se řádně rozohnit. Vítek nebyl spokojen se slovenskou biografií Dubček, vyprávějící poněkud tradičním a nepříliš autentickým způsobem o zásadní politické figuře roku devatenáctistého šedesátého osmého. Tvůrcům, podivuhodně adorujícím jinak jistě zajímavou a v jistých momentech i rozporuplnou postavu československých dějin, se nepodařilo zaujmout ani dramatem, ani líčením stylizovaných historických událostí.

Daniel se pro změnu rozpálil při recenzování francouzsko-belgického snímku Ohrožené druhy, v němž hrají hlavní roli nejrůznějších příznaky pokřivených mezilidských vztahů. Lásku přerůstající v žárlivost a posléze domácí násilí, rebelii a ukřivděnost vůči věčně chybujícím rodičům, oidipovský komplex a všelijaké hádky, rozvody, rozchody, nedorozumění a jiné radosti zde režisér a scenárista Gilles Bourdos inscenuje s patřičným tlakem na pilu. Pod kůži celé plejády krajně nesympatických postav se mu dostat nepodařilo, stejně jako nezvládl odhalit nic nového či intimního o poměrně zajímavých společenských tématech, jimiž se rozhodl tak pompézně, až hystericky zabývat. Proto lze snímek směle zařadit do rostoucí kategorie třeskutě otravných francouzských dramat současnosti.

Pak ale nastal zlom. Náš host, publicista Kamil Fila, stejně jako Vít Schmarc nešetřili chválou směrem k aktuálnímu filmu Roberta Sedláčka Jan Palach. Klasicky napsaný scénář Evy Kantůrkové dokázal Sedláček rozvinout do mimořádně decentního a o to silnějšího filmového díla, které se zařadilo v jeho filmografii mezi nejzdařilejší snímky. Ačkoli se v Čechách točí historických a biografických filmů možná až příliš, konečně někdo prokázal mimořádné osobnosti Jana Palacha čest, a nikoli medvědí službu.