Čelisti ve Varech: Krotitelé Duchoňů a sbormistři kolonád

Znalci našich vřídelních excesů ale dobře vědí, pro co si přišli. Zklamáním pro ně byla snad jen rubrika zklamání, kam se letos probojovaly pouhé tři snímky. O to více prostoru se dostalo novátorským vstupům. Rubrika Protetická noha obsahovala filmy, kde hrají roli ztracené končetiny: vydařeného držitele Zlaté palmy z Cannes, prostořeký íránský road movie thriller Drobná nehoda, weird německou plavbu napříč časem a prostorem jednoho domu Sound Of Falling a také zdrcující Alešovo odhalení, že si Pedro Pascal nechal prodloužit nohy o 12 čísel, aby dosáhl Dokonalé shody.

Nedaleko hadího pramenu se posléze zpívalo tichým hlasem. Ze Slovinska k nám zavála smyslná směsice církevního sboru a roztoužených tónů dospívání z vydařeného debutu Little Trouble Girls, který nadchl hlavně Šárku. A pozadu nezůstala ani domácí provenience díky podařenému, trpělivému a soustředěnému Sbormistrovi Ondřeje Provazníka, u nějž jindy zdrženlivý Vít detekoval konkurenceschopnost se zahraniční festivalovou elitou. Trochu falše přinesl až autobiografický Duchoň aka slovenský Tom Jones, který svou prázdnotou Tomáše vysál natolik, že zapomněl, že jeho nejoblíbenější zpěvák je Franta Sahula.

Kategorie Solid byla našťouchanější než záchody v kině Čase 5 minut před začátkem projekce. Lehkých props se tu dočkali i další dva domácí zástupci, energický první český vietfilm Letní škola, 2001, jehož tvůrcům se navíc podařilo prodat Alešovi předražené kraťasy z Chebu, a citlivé drama Karavan. Zapadnout by ale neměla ani suverénní vánoční komedie Baltimorons, která ukazuje, že tenhle subžánr může pořád slušně kopat.

Vrcholy letos skutečně zabíjely. Ravová cesta očistcem Sirat, neuvěřitelně syrových reportážních 2000 metrů do Andrijivky a naprosto nadpozemské čínské Vzkříšení od génia Gan Biho, které Víta s Alešem přimělo vzpomínat na dětské okouzlení Opičím králem. Stranou by ale neměli zůstat ani Dva prokurátoři, ve kterých Sergej Loznica vysochal vůbec nejzrůdnější a nejpronikavější portrét rakoviny jménem stalinismus. O žádném z těchto filmů u nás určitě neslyšíte naposledy, na to je vřídlo našeho nadšení příliš silné!