Terapie, rodina a stigma. O emočně nestabilní poruše osobnosti

„Prázdnota, jeden z mechanismů, který přináší hraniční porucha, je disociace – stav, kdy psychika chrání člověka před silnými emocemi.“ Emočně nestabilní porucha osobnosti je spojena s extrémní psychickou bolestí, která často vede k sebepoškozování nebo dokonce k pokusům o ukončení života. Právě hluboká prázdnota a disociace, tedy pocit odpojení od emocí i vlastního těla, patří mezi nejčastější a nejvíce zraňující projevy této diagnózy. Alena Holá popisuje, že sebepoškozování může být nejen pokusem utlumit psychickou bolest, ale i snahou vůbec něco cítit, když člověk zažívá vnitřní prázdnotu.

„Sebepoškozování může být cesta k utišení psychické bolesti, ale taky někdy cesta k tomu vůbec něco cítit.“ Děti a dospívající s hraniční poruchou často vyrůstají v prostředí, které jejich stav zhoršuje. I když se dostanou k terapii, vracejí se zpět do rodiny, kde nemusí být dostatek pochopení nebo bezpečí. Proto je klíčové zapojit do péče i rodiče a nabídnout jim podporu.

Stigma spojené s hraniční poruchou osobnosti často dopadá i na rodiče, kteří si kladou otázku, co udělali špatně. Podle Aleny Holé však příčinou nemusí být vždy rodina. Vliv mohou mít i učitelé, trenéři nebo traumatizující události, o kterých rodiče ani nevědí. Klíčové je, aby rodiče i odborníci přistupovali k dětem s respektem, zájmem a individuálním pochopením jejich potřeb.

Poslechněte si celý rozhovor o emočně nestabilní poruše osobnosti.