Čelisti: Život v hořkých sedmnácti, to jsou nervy

Tematicky bohatý díl okořenil neočekávaný dýchánek s čínským filmem, který shlédli tajní členové Konfuciánského institutu Vít Schmarc a Aleš Stuchlý. Festivalový plnokrevník Já nejsem Lotos Pchanová v českých kinech neuvidíte, ale ojedinělá projekce neunikla bystrému oku dvojice, která je pověstná svou náklonností k orientu a exotickým výřezům. Adaptace ceněného románu se z velké části odehrává v kruhu, jen občas přepne do akademického nebo širokoúhlého ořezu. Takže vizuálně velmi nevšední, ale jinak zvláštně rozměklá a nedůsledná podívaná se sociálně kritickým podtextem. Příště budeme raději kloktat polévku wan-tan.

V českých kinech na rozdíl od Lotos Pchanové jistě uvidíte naprosto výjimečné drama o dospívání Hořkých sedmnáct. Už proto, že ho do programu zařadil právě začínající Febiofest. Dan s Alešem si u filmu zavzpomínali na časy svých milostných trápení a tápání, zkrátka na dobu, kdy ještě žili. A nad debutem Kelly Fremon vulgo Kelly Feromon padlo tolik superlativů, kolik jindy neslyšíte za celé vydání. Brilantně napsaný, zahraný i vystavěný snímek by vám neměl na Febiu proklouznout mezi prsty.

Hodně ze života je i snímek Život, v němž se parta zádumčivých vědců na vesmírné stanici ISS utká s jednou nenechavou chobotničkou z druhého patra Marsu. Nepůvodnost by nevadila, horší jsou přepečené dialogy, těžkopádné herectví a spasmatický (ne)rytmus, který z potenciálně sympatického béčka mění v silně rizikovou podívanou. Aleš si u něj totiž samým zíváním skoro vykloubil čelist. Což by pro naše další eskapády bylo bývalo fatální.

Příští týden už překonáme lenost začneme chodit na Febio, takže se těšte na ofenzivu našich postřehů.