Ceny za architekturu občas dostávají úlety. Relevantní ocenění u nás zatím nevzniklo

„Taková cena u nás není,“ říká Adam Gebrian na dotaz, které české ocenění za architekturu považuje za opravdu relevantní. Architekty nejprestižněji vnímaná je (nejen) podle něho Grand Prix architektů. Ta se uděluje od roku 1993, kdy ji získalo Divadlo Spirála. „Je to cena, která měla nějaký étos. Má mezinárodní porotu, je spjatá s obcí architektů, což je spíš zájmové než profesní sdružení. Kredit už ale ztratila, několikrát vyhrála stavba, která pro spoustu lidí nebyla dobrá, bylo to až směšné. Taky vyhrála stavba, u které se záhy vyskytly obrovské technické potíže.“

Podzemní komplex v severní části Staroměstského náměstí|foto: Stavba roku

Zásadním problémem je podle Gebriana nutnost se do soutěže přihlásit. „Řada lidí v Česku to neudělá, nejsme v Americe. Když je nemůže přihlásit někdo jiný, tak se tam prostě nedostanou,“ říká Gebrian. Sám byl letos vyhlášen Architektem roku, ačkoliv podle svých slov není „ani architekt, ani roku“. Cena se uděluje za dlouhodobý přínos. „Má to docela dobře sestavenou porotu, každý rok jeden z jejích členů zmizí a nahradí ho minulý vítěz, za chvíli v té porotě budou jenom vítězové. Ale je to cena, která má v téhle podobě za sebou tři roky, taky nemá žádnou výraznou prestiž, je mi líto.“

Čtěte také

„Pokud se architekti nebo investoři přihlašují sami, tak to není ideální, taky tu cenu spousta lidí nebere vážně,“ souhlasí Dan Merta z pražské Galerie Jaroslava Fragnera, která prezentuje výhradně architekturu. „Momentálně se to bere jako nejhlavnější česká cena, ale kvalita tam vždycky není.“

Ocenění Stavba roku vyžaduje kromě přihlášení dokonce vstupní poplatek. „32 500 korun žádný architekt nezaplatí, takže ty věci přihlašují zadavatelé nebo stavební firmy,“ vysvětluje Gerbian. Kritik architektury Arch Vader z facebookového profilu Archwars má Stavbu roku za jeden z typických bizárů české architektury. „Soutěží se o to, kdo umí nejlíp něco postavit, ale je jedno, co se staví. Je to taková cena Horsta Fuchse: tenhle umí nejlíp nakrájet maso, ale nejde o to, jestli je to maso do steaku, do nějakého katova šlehu nebo jiného eklu. Posuzuje se tam kvalita stavebních detailů a tak dále, porota téhle soutěže je navíc opravdu směšná.“ Gebrian i Vader zdůrazňují, že Stavba roku je spíš soutěž dodavatelů, nikoliv architektů. „Hlásí se tam stavební firmy, které potřebují píárko, je to v podstatě obchodní formát, od účastníků se vyberou peníze a z těch, kdo zaplatili, se vybere vítěz. Bývají z toho titulky jako ‚Podívejte se na nejlepší letošní stavby‘ a podobně, přitom když se koukneme na loňský rok, tak je tam jeden slušný most, jedna slušná rekonstrukce, dvě hodně sporné věci, mezi nimi i vysoká od Pleskota, pak jedna totální sra*ka, což je náměstí v Mladé Boleslavi.“

Komenského most v Jaroměři|foto: Stavba roku

Jedinou legitimní cenou je podle Vadera Grand Prix, která disponuje mezinárodní porotou nezávislou na českém prostředí. „Všechny ostatní ceny jsou trochu za něco jiného než za konkrétní realizace, nebo jsou to jen prázdné žvásty a vizitka reklamního průmyslu.“ Podle Gebriana je komplikované organizovat cenu, která by hodnotila konkrétní realizace. „Cena, které si vážím nejvíc, je Pocta České komory architektů, kterou letos získala Věra Machoninová. Není to konkrétní věc, je to tak trochu cena za celoživotní dílo. Architekti na ni nominují jiné architekty. Jsem součástí poroty, a tak jsem měl možnost se tím letos probírat, bylo zajímavé vidět, kdo koho nominuje a proč, bylo vidět, že se to bere vážně.“

Čtěte také

„V českých cenách za architekturu panuje strašný nepořádek, vytvořený balastem různých skupin, které se kolem stavitelství a architektury pohybují,“ shrnuje Arch Vader. „Máme tady architekty, stavební inženýry, firmy, investory, ti se sdružují do různých komor, spolků, nadací, cechů. Média v tom nemají jasno a pak v tom nemají jasno ani lidi. Logicky vítězí to, co má nejsilnější píárko.“ Produkci ostatních oborů třídí taky řada různých cen, podle Vadera ale o nich existuje lepší povědomí. „Grammy a Zlatého slavíka od sebe umíme rozlišit. U nás se ale udělují i úplně crazy věci, třeba cena za nejlepší ocelové konstrukce.“

Kritik architektury, který si říká Arch Vader|foto: Táňa Zabloudilová

Gebrian, Merta i Vader zmiňují záměr České komory architektů vyhlásit zcela novou cenu, jejíž organizace se připravuje. „Věřím, že se nová cena dostane na úroveň ocenění, jako jsou Czech Grand Design, Magnesia Litera, a dalších cen pro literaturu, hudbu a podobně,“ říká Dan Merta. Základem je podle kurátora mezinárodní zahraniční komise a kvalitní sbor nominátorů. „Bylo by dobré, kdyby se hodnotily všechny počiny. Důležité je i to, jak vyzní ten večer, kdy se bude vyhlašovat, způsob, jakým se bude cena prezentovat pro širší veřejnost. Kolegové na Slovensku z toho třeba v případě ceny Cézara udělali trochu moc velký cirkus, architektura je vážnější věc, mělo by to být decentnější.“

Podzemní komplex v severní části Staroměstského náměstí|foto: Stavba roku

Gebrian je skeptický vůči udělování cen jako takovému. Domy by se měly podle něho hodnotit až po delší době, za jeden rok se podle něho nepozná, jestli je budova dobře provedená. „Udělat dům není jako udělat film. Ono se to říká o každém oboru, ale pro architekturu to platí obzvlášť – jednotlivé domy jsou nesouměřitelné. Někdy se to řeší kategoriemi, ale ty to nevyřeší. Když máš na stejném stole rodinný dům s malým rozpočtem na jižní Moravě versus knihovnu v Praze z veřejného rozpočtu, je téměř nemožné to posoudit a porovnat.“

Podle Gebriana je navíc třeba stavbu projít a vidět ji ze všech stran. „Dokázat ji posoudit na základě fotek a výkresů snad ani nejde. Je tam velká pravděpodobnost chyby. Udělat cenu tak, aby porota mohla všechny domy objet, je nemožné, vždycky je tam nějaký předvýběr a během toho jí proklouzne mezi prsty spousta věcí.“ Na nové ocenění ČKA je ale zvědavý. „Přeju nové ceně, aby fungovala a byl to přínos pro architektonickou obec, protože něco takového tady chybí,“ uzavírá Merta.