Černá smrt: víra je mor

Ani příběh, vylovený z archetypálního soudku cest do srdce temnoty nepůsobí nijak zachovalým dojmem a není důvod nemít podezření, že se Černá smrt po hutném rozhoupávání nezvrhne v další béčkové hororové hody, tentokrát v prošoupané a zablácené suknici historické podívané.

Co naopak zaujme na první pohled, je zpracování a způsob, jakým tvůrci vtahují diváka do světa středověku, posetého boláky morové nákazy. Na rozdíl od konzervativních historických podívaných se kamera a střih nesoustředí na vytvoření výpravné dobové iluze, nýbrž fragmentárností a moderní syrovostí vtahují přímo doprostřed dění. Ruční kamera velmi často nabízí subjektivní perspektivu, detaily jsou útržkovité, zdánlivě namátkové, nicméně iluze přítomnosti uprostřed dění je utěšená - a řadí Černou smrt k vlně „autentizované" historie prezentované např. seriály HBO.

Černá smrt ničím vysloveně neohromí, výprava je skromná, akční scéna jedna jediná - navíc nasnímaná a sestříhaná tak překotně, že více než požitek vyvolává dusivý pocit odporu z krvavé řeže. Film zdánlivě směřující do béčkových vod stále více kormidluje od vizuální atrakce k ústřední myšlence. Příběh cesty skupiny „božích vojáků" do nitra hvozdu, kde se skrývá pohanská vesnice nedotčená morem, připomene svými konturami hororovou klasiku The Wicker Man. Smithův film se však ještě více soustředí na překvapivě ambivalentní vyobrazení střetu fanatické víry, prezentované na jedné straně ctihodným rytířem Ulrickem a na straně druhé éterickou léčitelkou Langivou.

Je to střet dvou krutých principů, mezi nimiž je lapen hlavní hrdina - mladý mnich Thomas, v němž se sváří víra v boha s pozemským chtíčem. V ohraničeném a čistém prostoru vesnice prochází všechny postavy těžkou zkouškou svých principů a Černá smrt se v této složité situaci dokáže chovat překvapivě rozvážně - zříci se až na malé výjimky levných útěků k poddajným žánrovým rekvizitám a udržet si racionální odstup. Zatímco všechny postavy končí ztraceny v mlhách vlastních pověr a sobeckých zájmů, Smithův film neztrácí rozvahu ani intenzitu.

Středověké reálie i charaktery užívá sice poněkud velkoryse k modernímu zvažování důsledků fanatismu a potřeby být klamán, ale činí tak stylově a promyšleně. Nebýt toho, že v natahovaném závěru se až příliš snaží vybičovat temnou osudovost a Thomase jako hrdinu narychlo přemodelovat, jednalo by se o prvotřídní historické drama ve velmi aktuálním provedení. Věčná škoda, že projekty tohoto typu jsou odsouzeny k okrajovosti - nezbývá než zdůraznit, že v případě Černé smrti nelze vinit béčkové inklinace, ale svéráznou komornost a svéhlavost celého projektu, který si bez pochyby zaslouží větší než malé množství pozornosti.

Z filmu Černá smrt |foto: Hollywood Classic Entertainment

Hodnocení: 75%