Česká ilustrace se prodírá do veřejného prostoru. Čerpá z tradice 60. let a směřuje k digitálu

4. září 2018
Ilustrace Jana Šrámka z publikace Pražské vize

„Česká ilustrace je na rozdíl od té zahraniční pomalejší a melancholičtější, dovoluje si promítat ponuré a smutné prvky dokonce i do knih pro děti,“ říká vedoucí ateliéru ilustrace a grafiky na UMPRUM v Praze Juraj Horváth. Jaké jsou současné trendy, jak velká je vlastně česká scéna a čím se nechává inspirovat prozradili i ilustrátoři Nikola Logosová a Jan Šrámek Kolouch.

Čím dál častěji pozorujeme začleňování ilustrace i do veřejného prostoru. Není už výsadou hipsterských časopisů nebo knih pro děti, můžeme ji pozorovat i v cukrárnách, květinářstvích nebo kavárnách po celém Česku. Podle Jana Šrámka za to může i změna ve způsobu komunikace. „V dnešní době komunikujeme vizuálněji než dřív, určité formy ilustrace, které používáme, jsou tedy srozumitelnější než samotný text nebo fotoilustrace.“

Česká ilustrátorská scéna je stále poměrně malá, mnohdy tedy dochází k tomu, že se studenti a studentky v tvorbě navzájem ovlivňují. „Na tom nevidím nic špatného, je to přirozené. V určité fázi tvůrčího procesu je běžné, že se díla studentů téhož oboru zdají být podobná. Po opuštění školy si ale každý ilustrátor najde a vytříbí svůj vlastní styl,“ řiká Logosová. A Šrámek dodává, že v době Instagramu a ilustrátorských blogů se každý inspiruje online i v zahraničí. „Vlastně to tak bylo vždycky, vzájemné inspirace nebyly výjimkou ani v době avantgardy nebo 60. let, takzvaného zlatého věku české ilustrace.“ 

Ilustrace se na veřejnost dostává i díky festivalům, které se na ni přímo zaměřují, jako jsou LUSTR nebo táborský Tabook. Kdo na něm letos bude vystavovat? A kam bude česká ilustrace směřovat v následujících letech? Poslechněte si celý rozhovor.