České předsudky a mýty o křesťanství

31. říjen 2017
Ukřižovaný Kristus

Být dnes v České republice křesťan či křesťanka znamená narážet na řadu předsudků a nedorozumění. Znám to i z druhé strany, protože jako člověk, který se nechal pokřtít před šesti lety a pochází z naprosto sekulární rodiny, jsem sám s mnoha z nich musel bojovat. Mnoho předsudků se rodí z nepříjemných setkání s konkrétními představiteli a představitelkami určité skupiny. Předsudky a mýty, které mě obzvlášť pálí, už dnes vydají na celý seznam. Zároveň samozřejmě sám znám křesťanky a křesťany, kteří k těm karikaturám nemají daleko.

1. Věřící nemusí žít asketicky. – Popíjení piva a vína, kouření, dobré jídlo, hudba, tanec ani sex nejsou v rozporu s křesťanstvím. Samozřejmě existovaly a existují skupiny, pro které křesťanství znamená nekompromisní střídmost a odříkání – a já jim v tom přeji svobodu, pokud neomezují druhé –, ale zdaleka to není pravidlo. Nakonec i Ježíše Krista někteří jeho současníci kritizovali jako pijana a žrouta.

2. Věřící nemusí být konzervativní. – Věřící křesťané a křesťanky se nehlásí k jednomu názorovému či politickému proudu. Někdo se hlásí ke konzervatismu, někdo k fašismu, někdo k liberalismu, socialismu, komunismu či anarchismu. I když mají vyostřeně pravicové a konzervativní hlasy tradičně navrch, nereprezentují křesťanství jako takové. Výsostně křesťanský není ani odpor k feminismu, homofobie či islamofobie, i když se tak někdy prezentují. Jako levicově orientovaný věřící křesťan se zájmem o práva marginalizovaných nejsem paradox nebo výjimka z pravidla, hlásím se k bohaté tradici, která v novodobých dějinách zrodila mimo jiné teologa Martina Luthera Kinga.

3. Křesťanství není jen katolicismus. – Přestože se většina českých věřících hlásí k římskokatolické církvi, není to u nás zdaleka církev jediná. Doby, kdy se v Českobratrské církvi evangelické, jejímž jsem členem, debatovalo o boji s katolictvím, jsou už naštěstí dávno pryč, ale názory na nejrůznější věci se v jednotlivých církvích stále liší. Důležité mimo jiné je, že jako evangelík nepodléhám autoritě katolických papežů, kardinálů ani arcibiskupů. Je pravda, že všechny křesťanské církve se shodují v tom nejzásadnějším, ale to neznamená, že rozdíly mezi nimi jsou zanedbatelné. Katolictví je v mnoha ohledech velmi specifickou tváří křesťanství – ne horší nebo lepší než jiné, ale rozhodně specifickou, mimo jiné i esteticky.

V Bibli se píše ledacos. Něco už dnes vzhledem k jejímu stáří prostě není aktuální, něco bylo myšleno metaforicky už v době vzniku. Velká část křesťanů a křesťanek si to dobře uvědomuje

4. Křesťanství není morálka. – Jádrem křesťanské zvěsti nejsou morální zásady zakotvené v Desateru nebo jinde, ale radostná zpráva o vzkříšení Ježíše Krista a vítězství lásky nad smrtí. Pro mnoho křesťanů a křesťanek z toho vyplývá morální závazek Krista následovat. Morální závazky jsou ale až na druhém místě a k životu každého křesťana a křesťanky patří i morální selhání, stejně jako k životu každého jiného člověka. Přílišné ztotožňování křesťanství s morálkou navíc znamená představovat si, že lidé, kteří se ke křesťanství nehlásí, žijí automaticky méně morálně.

5. Křesťanství není v rozporu s kritickým myšlením. – Občas se říká, že křesťané a křesťanky jsou ovce, které věří všemu, co jim říká Bible nebo pan farář. V Bibli se píše ledacos. Něco už dnes vzhledem k jejímu stáří prostě není aktuální, něco bylo myšleno metaforicky už v době vzniku. Velká část křesťanů a křesťanek si to dobře uvědomuje. Těch, kdo berou doslovně třeba příběh o stvoření světa, je jistě menšina. V mysli křesťanů a křesťanek – byť jistě ne všech – je prostor nejen pro vědu, ale například i pro pochybnosti o věcech víry. Věřit neznamená být si neustále a neochvějně vším jistý.

Hergot! Zjevení Panny Marie očima sociologa Zdeňka Konopáska

Zjevení, Panna Marie, křesťanství, náboženství, kaple, anděl (foto Lawrence OP)

Hora Zvir se nachází nedaleko vesnice Litmanov ve východním Slovensku. Právě zde se měla zjevovat Panna Maria dvěma mladým dívkám. K prvnímu zjevení došlo dle svědectví v roce 1990, k poslednímu v roce 1995. Jak se k takovým fenoménům staví církev a co k nim může říci sociologie? Zodpovědět tyto otázky přišel do studia sociolog Zdeněk Konopásek. Ve svém bádání se zaměřil především na proces, který vedl od událostí na hoře Zvir až k vyhlášení hory mariánským poutním místem Řecko-katolickou církví. Zajímavým způsobem promýšlel i otázku „v čem spočívá pravda takového zjevení“.

6. Názor jednoho není automaticky názor i druhého. – Z předchozích bodů to snad už vyplývá, ale přesto jde o předsudek, který si zaslouží zvláštní pozornost. Že něco tvrdí Dominik Duka nebo že vám někde někdo vyprávěl, co znamená nějaká biblická pasáž, neznamená, že si jako věřící křesťan automaticky myslím totéž. V názorech na řadu podstatných věcí se neliší jen jednotlivé církve, ale i různí věřící včetně vzdělaných teologů a teoložek nebo církevních autorit.

7. Křesťané a křesťanky si nemyslí, že jsou lepší než vy. – Ke křesťanské víře nepatří přesvědčení o vlastní nadřazenosti. Jiný světový názor není z hlediska křesťanství méněcenný. Pokud pro nás Bůh chystá nějaké konečné hodnocení nebo soud, nebude založen na tom, kdo se hlásil nebo nehlásil k jakému vyznání, ale zda svým bližním – tedy ostatním lidem, ideálně všem – projevoval milosrdenství a lásku. V Bibli o tom pojednává drsné podobenství o ovcích a kozlech (ve 25. kapitole Matoušova evangelia). Víra sama je věc subjektivní a osobní. Myslet si, že jsem lepší člověk než ostatní, protože mi do života dává smysl příběh Ježíše Krista, by bylo podobné, jako kdybych si myslel totéž na základě toho, jaká se mi líbí hudba nebo poezie.

Další články autora