Chicago pokřivilo retro elektro Lazer Crystal
Přepis římského letopočtu v názvu desky je 1980, což je přesně ten rok, ve kterém by debutová deska trojice Lazer Crystal ráda našla své místo. Alespoň co se zvuku týká, zní, jako kdyby si Karel Svoboda a Zdeněk Liška svého času založili kapelu a nahráli méně známé předělávky od Joy Division do filmu o první kalkulačce.
Poslední extrémně optimistické období přinesla 70. léta se svým progresivně hromadným úprkem za hranice dnešních dnů. Na obláčku změněného vědomí se muzikanti v nekonečných kompozicích ztráceli v čase a myšlenkami byli v prostoru jiných galaxií. O to více překvapí, když se s podobnými ambicemi letos vytasilo trio Lazer Crystal, které vydává na avantgardním labelu Thrill Jockey svoje debutové album MCMLXXX. Trojice ve svém prohlášení doslova říká: „Lazer Crystal jsou přesvědčeni, že my jako lidská rasa jsme v extrémním období zlomu. Dosáhli jsme okamžiku, kdy musíme otevřít dveře tajemných třináctých komnat. Stěhujeme se mimo čas a prostor do absolutna, protože jsme objevili věčnost, nadzvukovou rychlost, která umožní naši přítomnost kdekoliv a kdykoliv.“ Konec citátu. Arthur C. Clarke nebo Jules Verne by z hochů měli radost.
A jak to vypadá s Lazer Crystal po hudební stránce? Na jejich letošní dlouhohrající prvotině MCMLXXX se vrátíme do progresivních sedmdesátek. Vezmeme poctivou dvacetiminutovou kládu plnou vesmírných vizí, vyhodíme z ní většinu nekonečných sól, která byla otravná už v době vydání desky, celou kompozici napresujeme do standardní tří- až čtyřminutové stopáže a ve vzešlém elektrokvapíku si uděláme prostor pro tradiční chlívky pro sloky a tu a tam i refrény. Dva programátoři a zpěváci Nicholas Read a Mikale De Graff spolu s perkusionistou Joshem Johannpeterem nezapřou velkou lásku ke všemu synteticky analogovému, estetikou přitakávají retrosteskům, ale stejně tak se vezou na vlně současných trendy tanečníků, jakými jsou Yacht nebo Ratatat. Trio má ale štěstí na rodné město. Chicago totiž veškerý hype už od nepaměti pokroutí po svém. A tak i Lazer Crystal nejsou jen novou verzí Devo nebo Tangerine Dream.
Avantgardní duch, který z novinky prýští ven, nezapře inspiraci Trans Am, kteří elektrifikovali a funkem rozhýbali věčně klimbající post rock, a daleko nejsou ani sousedi z vydavatelství Adult řádící v přehledné struktuře vlastních kompozic jako černá ruka. Jen poslední položka nové desky Lazer Crystal, hitovka 2029, nechá na posledních osm minut vpadnout na scénu armády Hvězdných válek se světelnými meči a zelenými lasery, manické hráče na primitivních Commodorech 64 i zpoceného Michala Davida s klávesovým samopalem přes rameno. Všude kolem lítá peří a bublifuk vše zaplnil lepkavými plujícími koulemi. Na závěr se za odměnu řádit může. Zvláště když předchozí kulišárny vykazují tak velkou míru originální invence a čistotu energie.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
