Colorado dva roky po legalizaci konopí: klesá kriminalita a stoupají daňové výnosy

Výskyt hub na místě zamořeném radiací po výbuchu elektrárny v roce 1986 poprvé odhalila ukrajinská vědkyně Nelli Zhdanova v roce 1997. Už její tehdejší výzkum naznačil, že houby jsou pro život obecně škodlivým ionizujícím zářením přímo přitahovány. Další výzkum, provedený o deset let později, tuto domněnku potvrdil a dokonce zjistil, že houby rostly až o 10 % rychleji, pokud byly radiaci vystaveny a přímo se jí živily, píše server Science Alert.

Ochranu před škodlivými účinky ionizujícího záření houbám poskytuje melanin. Jde o stejný princip jako u barvy lidské kůže – čím je tmavší, tím lépe je chráněna před škodlivým UV zářením. Melanin patří mezi antioxidanty, což znamená, že dokáže reaktivní ionty, které záření v biologické hmotě vytváří, vrátit do stabilního stavu.

V roce 2022 pak bylo zjištěno, že černobylské houby stejným způsobem jako na radioaktivní záření reagují i na vesmírné záření. To vzniká při explozích hvězd mimo naši sluneční soustavu a bez větších potíží prochází dokonce i olovem. Na Zemi nás před ním do značné míry chrání atmosféra, ale pro astronauty cestující do hlubokého vesmíru představuje velké nebezpečí.

Tento objev tak otevírá zajímavé perspektivy pro řešení problému života ve vesmíru, uvádí server BBC. Čína i USA plánují v příštích desetiletích vybudovat základnu na Měsíci, zatímco společnost SpaceX si klade za cíl vyslat do konce roku 2026 svou první misi na Mars. Všichni lidé žijící na vesmírných základnách budou muset být chráněni před kosmickým zářením. Doposud používané materiály jsou však příliš těžké na to, aby mohly být transportovány ve velkém množství. Ochranné prvky na bázi hub vyhledávajících radiaci by tak mohly být řešením.

Pro získávání vody ze vzduchu využívají tzv. sorbenty, tedy zařízení, která vodu nejprve odpaří a potom zkondenzují. To však někdy trvá hodiny, nebo dokonce dny. Ultrazvukové zařízení, které se dá k sorbentu připojit, oproti tomu vodu přímo vytřepává, a to tak, že vibruje na vysoké frekvenci. Celý proces získávání vody tak rázem trvá několik málo minut, píše server Good News Network.

Zatímco původní systém využíval teplo ze slunce, nové zařízení potřebuje být připojeno ke zdroji elektrické energie. Tým vědců z MIT předpokládá, že by mohlo být napájeno malým solárním panelem, který by také mohl detekovat, zda je v sorbentu již dostatek vlhkého vzduchu a zařízení může začít pracovat.

Podle Světlany Boriskiny, hlavní vědecké pracovnice na katedře strojního inženýrství MIT, by tento nový způsob získávání vody ze vzduchu mohl být důležitý zejména pro pouštní oblasti a místa, kde není k dispozici ani slaná voda, kterou by bylo možné soli zbavit a využít ji tak jako pitnou.

„Krása tohoto zařízení spočívá v tom, že je se sorbenty zcela komplementární a může být doplňkem téměř jakéhokoli jejich typu,“ cituje Boriskinu server MIT News. To by podle ní mohlo znamenat, že bude použitelný i pro jednotlivé domácnosti, které už přístroj vlastní. „Nejvíce záleží na tom, kolik vody denně dokážete ze vzduchu vyextrahovat. A pokud používáte ultrazvuk, toto množství se velmi zvyšuje,“ dodává výzkumnice.

Organizace Palestine Action byla letos v červenci v Británii zakázána poté, co její členové vnikli na základnu britského královského letectva a poškodili dvě tankovací letadla. Rooney, která je jednou z nejprodávanějších autorek ve Velké Británii, o měsíc později prohlásila, že bude i nadále využívat svého vlivu a peněz k podpoře této organizace, i pokud by to mělo znamenat, že bude britskými úřady obviněna z podpory terorismu.

Podle serveru Euronews to však může znamenat, že její britský vydavatel, nakladatelství Faber & Faber, a také britská veřejnoprávní stanice BBC, která natočila seriálové adaptace dvou jejích románů, nebudou moci spisovatelce nadále vyplácet tantiémy, protože by podle britských zákonů mohli být obviněni z financování terorismu.

Ve výpovědi před Nejvyšším soudem, o které informuje BBC, Rooney řekla, že se domnívá, že Izrael v Gaze páchá genocidu, a protestní akce organizace Palestine Action vycházejí z „dlouhé a hrdé tradice občanské neposlušnosti.“ Dále uvedla, že již dříve obhajovala použití tzv. přímé akce, včetně sabotáže soukromého vlastnictví, a to v zájmu klimatické spravedlnosti. Proto je podle ní logické, že přímou akci podporuje, i pokud se týká snahy zabránit genocidě.

Rooney nedávno také zrušila svou cestu do Velké Británie, protože se obávala zatčení kvůli svým politickým názorům. Zdůraznila také, že situace ohrožuje práva jejího vydavatele i její práva jako autorky a řekla, protože pokud jí nebudou moci být nadále vypláceny autorské honoráře, bude nucena stáhnout své knihy z britských knihkupectví nebo je dobrovolně darovat.

Původně se totiž vědci domnívali, že jsme se s kočkami sblížili už před 10 tisíci lety. Nyní ale analyzovali DNA z kočičích kostí nalezených na archeologických nalezištích v Evropě, Severní Africe a Anatolii, informuje BBC. Nové důkazy ukazují, že domestikace koček nezačala na počátku zemědělství – na Blízkém východě, jak jsme si dosud mysleli. Místo toho se odehrála o několik tisíciletí později, někde v severní Africe. Podle serveru New Scientist číření afrických koček do Evropy přitom zahrnovalo alespoň dvě geneticky odlišné populace a bylo hlavně dílem středomořských civilizací.

Tento nový poznatek odpovídá našim znalostem o Egyptě jako o společnosti, která kočky uctívala, zobrazovala je v umění a uchovávala jako mumie. Ochočené kočky se postupně rozšířily po celém světě. Na počátku cestovaly na lodích, kde námořníkům pomáhaly lovit myši. Dokázaly přežívat v různých prostředích, ve městech i na venkově, a doprovázely lidi na dlouhých cestách. Dostaly se do Evropy a do Británie s Římany a dál pokračovaly po Hedvábné stezce směrem na východ do Číny, kde skutečné domácí kočky dorazily až asi před 1300 lety během dynastie Tang.

Vědci taky zjistili, že v Číně žily u lidí divoké kočky ještě dlouho před příchodem domácích koček. Šlo o kočky bengálské – malé divoké kočky s leopardími skvrnami, které se pohybovaly v lidských osadách. Vztah mezi lidmi a těmito kočkami byl komensální: kočky žily poblíž lidí, aniž by jim škodily, a lidé z jejich přítomnosti většinou neměli újmu. Kočky bengálské se nikdy plně nedomestikovaly a stále žijí volně v Asii.

Dnes jsou kočky domácí rozšířené téměř po celém světě kromě Antarktidy.

Ženy tvoří jen malou část pachatelek – v roce 2021 nesly odpovědnost za pouhých 10 % všech vražd. Studie a případy ze Spojených států, Íránu, Malawi či Tanzanie ukazují, že většina z nich spáchala vraždu v kontextu domácího násilí, často jako akt sebeobrany proti opakovanému týrání. Mnohé z nich mají za sebou nucené či dětské sňatky a trauma z dětství.

Odborníci zároveň upozorňují na nespravedlnost soudních procesů. Právníci často neumí zohlednit trauma ani dynamiku domácího násilí. Soudy bývají patriarchální a rigidní a mnoho států nemá mechanismy, které by historii týrání braly v potaz, píše ve své analýze The Guardian. Studie Penal Reform International a zkušenosti právniček jako Harriet Wistrich ukazují, že trauma, disociace či ztráta paměti mohou způsobovat, že ženám soudy nevěří. Násilné ženy bývají posuzovány přísněji kvůli sexismu a misogynii.

Přesto se objevují první náznaky změny – soudy v Británii, Belize či Keni začínají uznávat syndrom týrané ženy nebo donucovací kontrolu jako polehčující okolnosti, což některým ženám umožnilo mírnější trest nebo propuštění.

Současně však počet vražd žen rukou partnerů stále roste. Podle údajů OSN bylo v roce 2024 na celém světě úmyslně zabito přibližně 83 000 žen a dívek, z toho 50 000 rukou partnerů nebo členů rodiny. To znamená, že každých deset minut zemře jedna žena či dívka. Domácí prostředí zůstává pro mnohé ženy a dívky nebezpečné, někdy až smrtelné, a moderní technologie, jako kyberšikana či donucovací kontrola, tento typ násilí často ještě zhoršují. Statistiky ukazují, že nejvíce ohrožené jsou ženy v Africe, následují americké kontinenty a Evropa s nejnižšími čísly.

„Budeme potřebovat novou krev,“ řekl pro POLITICO osmadvacetiletý Jean-Pascal Hohm, který má novou mládežnickou organizaci vést. „Potřebujeme včas identifikovat talentované lidi,“ dodal v bowlingové herně u parkoviště, kde strana uspořádala svůj happening. Nové křídlo ponese název Generation Germany a strana si od rebrandingu slibuje, že setřese extremistické stigma.

Autoři dlouhodobé studie Die Mitte ale upozorňují, že v Německu dochází k nejvýraznější normalizaci krajní pravice za posledních deset let. Jeden z pěti Němců, kteří se považují za součást společenského středu, už jasně neodmítá výroky spojované s krajně pravicovou ideologií. Podpora agresivního nacionalismu a šovinismu vzrostla na 20 procent a klíčové přesvědčení krajní pravice – že německá identita je dána krví a původem – získává podporu i mimo tradiční extremistické kruhy.

Nové mládežnické křídlo bude nově pod přímou kontrolou AfD. Odborníci ale upozorňují, že tato kosmetická úprava pravděpodobně nic zásadního nezmění. I když může organizace pod Hohmovým vedením působit přijatelněji a profesionálněji, ideologicky bude nejspíš stejně radikální jako její předchůdkyně. Zkušenosti z jiných evropských zemí, připomíná studie, ukazují, že krajně pravicové strany svou radikalitu nezmírní, když jsou přijímány jako legitimní partneři. Naopak posilují, zatímco tradiční strany se samy posouvají doprava.

V roce 2021 uvedla Banco de México do běžného oběhu novou bankovku s axolotlem. Svým vzhledem zaujala odbornou porotu International Bank Note Society, která ji později vyhlásila bankovkou roku.

Krása bankovky však vede k tomu, že ji lidé považují spíše za sběratelský předmět než platidlo. Podle údajů mexické centrální banky si tuto bankovku schovává přibližně 12,9 milionu Mexičanů, uvádí britský Guardian. Důvod je prostý – lidem se bankovka zkrátka líbí.

Pouze 12 % dotázaných sběratelů uvedlo, že si schovávají všechny mexické bankovky. Lidé si mnohem častěji ponechávají pouze bankovku s axolotlem, podobně jako je tomu u dvoudolarové bankovky s Thomasem Jeffersonem, autorem Deklarace nezávislosti a třetím prezidentem Spojených států, podotýká server Good News Network. Podle průzkumu mexické banky se některé z prvních vydání bankovky dnes prodávají za cenu až stonásobně převyšující nominální hodnotu.

Axolotl mexický, známý také jako vodní dráček či chodící mlok, existoval už před příchodem Aztéků. Ti ho podle britského serveru jedli, zároveň ale obojživelníka pojmenovali po svém bohu ohně a blesku. Dnes přežívá v přírodě jen málo axolotlů. Do roku 2014 se jejich populace v mexické čtvrti Xochimilco snížila na pouhých 36 jedinců na kilometr čtvereční. Axolotl Gorda, údajně vyobrazený na bankovce, je jedním ze šesti exemplářů žijících v muzeu v Mexico City věnovaném tomuto druhu.

Rozhodnutí na bankovce vyobrazit právě axolotla není náhodné. Existence roztomilého obojživelníka je ohrožena kvůli úbytku přirozeného prostředí, urbanizaci a znečištění, připomíná Global Press Journal. Byla to překvapivě právě Banco de México, která se před čtyřmi lety rozhodla umístěním obojživelníka na bankovku upozornit na letité snahy o rehabilitaci tohoto druhu a vyzvat tím veřejnost k jeho ochraně. Popularita bankovky tak ukazuje, že měna může být víc než jen prostředkem směny – stává se symbolem kulturní identity, přírodního dědictví a ekologického uvědomění.

V minulosti propojila flamenco se současným popem i latinským hip-hopem. V nejnovějším albu však tuto žánrovou směs povyšuje na novou úroveň, když se mimo jiné inspiruje příběhy svatých žen. Po letech úspěchu v mainstreamu se při tvorbě LUX nechala vést svou dlouhodobou fascinací duchovnem, popisuje server AP News. Výsledkem je patnáct písní ve třinácti jazycích, které kombinují prvky barokní opery s elektronickými efekty a výraznými popovými refrény.

Zpěvaččino prozkoumávání křesťanské symboliky v rámci populární hudby ocenili i vysocí církevní představitelé – a to navzdory potenciálně kontroverzním momentům, například když v jedné skladbě přirovnává Boha k posedlému milenci. V rozhovoru pro španělskou agenturu EFE ji vyzdvihl i kardinál José Tolentino de Mendonça, prefekt vatikánského Dikasteria pro kulturu a vzdělávání: „Když tvůrkyně jako Rosalía mluví o duchovnu, znamená to, že zachycuje hlubokou potřebu současné kultury přiblížit se spiritualitě, kultivovat niterný život.“

Biskup Xabier Gómez García ze Sant Feliu de Llobregat, kam patří i Rosaliino rodné město Sant Esteve Sesrovires nedaleko Barcelony, napsal své obci otevřený dopis. Zdůraznil v něm, že i když jsou některé skladby provokativní, zpěvačka podle něj mluví s absolutní svobodou o tom, jak vnímá Boha a jak touží proniknout k jeho podstatě, uvádí server Euronews.

Populární španělská zpěvačka, která má klasické hudební vzdělání, na projektu spolupracovala s Londýnským symfonickým orchestrem (LSO). Projekt vyvolal spekulace, že by mohl přilákat novou generaci mladých posluchačů ke klasické hudbě. LUX tím ukazuje, že duchovno nemusí být vzdálené ani nesrozumitelné, ale může promlouvat i skrze moderní hudební jazyk. Rosalía tak otevírá prostor, v němž se víra, umělecká svoboda a současná popkultura mohou nečekaně přiblížit.

Nová hra se dívá na německou historii optikou obyčejných lidí, kteří v průběhu novodobých dějin snaží přežít. Mezi klíčové historické události, které hra zkoumá, patří pronásledování a vraždění Židů v nacistickém Německu, boj o přežití v poválečném Německu a státní represe v bývalém východním Německu (NDR), vysvětluje web Deutsche Welle. Cílem hry je poznat život v různých politických systémech a často se vypořádat s omezeními osobní svobody. Tvůrci se při tvorbě hrdinů v těchto i jiných obdobích záměrně vyhnuli jejich hodnocení.

Hra také zahrnuje pohled z okna na křižovatku, která se v průběhu desetiletí výrazně mění. V roce 1933 pod vlajkami s hákovým křížem jezdí tramvaje. V poválečných letech je to zase takzvaný smrtící pás ohraničený zdmi a ploty, které oddělují východní a západní Berlín.

Hráč se ocitá v roli člověka, který v období covidové pandemie rekonstruuje starý berlínský byt a při každém sejmutí tapety odhaluje zbytky minulosti. Tyto nálezy pak vyvolají vzpomínky – na naděje, strach, běžné i kruté chvíle, které se mezi čtyřmi stěnami za poslední století odehrály.

Každý artefakt otevírá nový příběh: židovského majitele kina, který se v roce 1933 chystá uprchnout před nacisty, rodinu koncem války, která doufá v návrat otce z fronty, nebo životy lidí, kteří se ocitli na obou stranách Berlínské zdi v roce 1989, popisuje web Polygon. S délkou přibližně pěti hodin je The Berlin Apartment nejen interaktivní hrou, ale i lekcí historie připomínající, že nejde pouze o učebnicová fakta, ale o stále živé události. Prostor mezi zdmi jednoho bytu, ve kterém se střídají osudy nespočtu lidí, dokazuje, že i zdánlivě obyčejné bydlení může nést tíhu velkých dějin.