Colorado dva roky po legalizaci konopí: klesá kriminalita a stoupají daňové výnosy

Nová hra se dívá na německou historii optikou obyčejných lidí, kteří v průběhu novodobých dějin snaží přežít. Mezi klíčové historické události, které hra zkoumá, patří pronásledování a vraždění Židů v nacistickém Německu, boj o přežití v poválečném Německu a státní represe v bývalém východním Německu (NDR), vysvětluje web Deutsche Welle. Cílem hry je poznat život v různých politických systémech a často se vypořádat s omezeními osobní svobody. Tvůrci se při tvorbě hrdinů v těchto i jiných obdobích záměrně vyhnuli jejich hodnocení.

Hra také zahrnuje pohled z okna na křižovatku, která se v průběhu desetiletí výrazně mění. V roce 1933 pod vlajkami s hákovým křížem jezdí tramvaje. V poválečných letech je to zase takzvaný smrtící pás ohraničený zdmi a ploty, které oddělují východní a západní Berlín.

Hráč se ocitá v roli člověka, který v období covidové pandemie rekonstruuje starý berlínský byt a při každém sejmutí tapety odhaluje zbytky minulosti. Tyto nálezy pak vyvolají vzpomínky – na naděje, strach, běžné i kruté chvíle, které se mezi čtyřmi stěnami za poslední století odehrály.

Každý artefakt otevírá nový příběh: židovského majitele kina, který se v roce 1933 chystá uprchnout před nacisty, rodinu koncem války, která doufá v návrat otce z fronty, nebo životy lidí, kteří se ocitli na obou stranách Berlínské zdi v roce 1989, popisuje web Polygon. S délkou přibližně pěti hodin je The Berlin Apartment nejen interaktivní hrou, ale i lekcí historie připomínající, že nejde pouze o učebnicová fakta, ale o stále živé události. Prostor mezi zdmi jednoho bytu, ve kterém se střídají osudy nespočtu lidí, dokazuje, že i zdánlivě obyčejné bydlení může nést tíhu velkých dějin.

Podle serveru Vice je prosinec pro uživatele Spotify pravděpodobně jedním z nejzajímavějších období roku. Je to totiž čas každoroční marketingové kampaně této platformy, která posluchačům nabízí personalizované hudební přehledy a žebříčky jejich nejposlouchanějších interpretů a skladeb, které podobně popisují jejich poslechové návyky a vzorce.

Psychoterapeut Jordan Parmenter však upozorňuje, že Spotify Wrapped může odhalit některé naše hluboké rány a touhy. Naše hudební preference a poslechové návyky nám prozrazují mnoho o nás samých a jejich odkrytí může vyvolat silné emocionální reakce

„Hudba je sama o sobě multisenzorický podnět, který může intenzivně zapojit jak naši mysl, tak tělo – což vysvětluje, proč nás hudba může tak hluboce zasáhnout,“ říká. „Aktivuje tolik částí naší mysli, že je téměř nemožné ignorovat její dopad.“

Důležitá je i sociální složka hudby. Pokud se ukáže, že sdílíme hudební vkus se svými přáteli, může nám to poskytnout emocionální potvrzení a pocit sounáležitosti. Problémem pak může být, že pokud se něčí hudební vkus liší od vkusu jeho blízkých, může se cítit vyloučený.

Parmenter říká, že Spotify Wrapped může v některých případech vést až k soutěživosti, zejména v prostředí sociálních sítí. To může u některých lidí vést k pocitu nedostatečnosti, nebo přehnané touze po výjimečnosti.

Web Pop Sugar také cituje psycholožku Becky Spelman, podle které nám některé písně mohou připomenout těžká období, kterými jsme během roku prošli, což může také způsobit negativní emoce.

Podle Jordana Parmentera může však přes všechna svá úskalí užitečným pomocníkem: „Může nám ukázat, jak daleko jsme došli, identifikovat vzorce nebo témata, kterých jsme si možná předtím nevšimli, a nasměrovat nám k oblastem růstu pro naši současnost i budoucnost.“

„Když se ohlédneme zpět, mnozí z nás mají pocit, že naše životy byly charakterizovány různými fázemi. Ukazuje se, že těmito fázemi prochází i mozek,“ řekl pro web The Guardian hlavní autor studie, výzkumník v oboru neuroinformatiky na Cambridge University Duncan Astle.

Podotkl také, že strukturální vývoj mozku podle studie není plynulý, a právě určení zlomových bodů může pomoci identifikovat období, ve kterých je mozek nejzranitelnější.

První fáze vývoje mozku, která trvá od narození do devíti let, je dětská fáze. Během ní se postupně snižuje počet spojů mezi neurony a zároveň rychle roste objem šedé a bílé hmoty mozku, čímž se mozek stabilizuje.

Ve druhé fázi, tedy v období dospívání, které trvá do třiceti dvou let, objem bílé hmoty dále roste a organizace komunikačních sítí mozku se stále zdokonaluje. Neustále se zvyšuje účinnosti spojení v celém mozku, což souvisí se zlepšením kognitivních funkcí. Nejvýraznější změna v trajektorii vývoje mozku je však patrná kolem 32. roku věku. Mozková architektura se ve srovnání s předchozími fázemi stabilizuje a mozkové oblasti se více rozčleňují.

Třetí zlomový bod kolem šedesátého šestého roku věku znamená začátek fáze raného stárnutí mozkové architektury. Kolem osmdesátého třetího roku věku se pak formuje mozek pozdního stárnutí. Tyto dva poslední zlomy jsou definovány poklesem mozkové konektivity, což souvisí s degradací bílé hmoty v mozku

Web NBC News cituje profesora neurovědy z University of Minnesota, podle kterého je nutný ještě další výzkum: „Mozkové sítě se během života mění – to je bezpochyby. Snaha o nalezení zlomových bodů je zajímavý směr uvažování. Řekl bych, že se máme na co těšit.“

Do výzkumu, který byl publikován v recenzovaném medicínském časopise Jama Network Open, se zapojilo 373 lidí ve věku od 18 do 24 let, kteří dva týdny pod dohledem vědců používali sociální sítě Facebook, Instagram, Snapchat, TikTok a X. Téměř 80 % účastníků se po skončení testu rozhodlo pro týdenní detox od sociálních sítí.

Všichni účastníci zároveň zaznamenávali, jak se cítili před detoxem, během něj a po něm. Čtvrtina účastníků hlásila bezprostředně po detoxu nižší míru deprese, 16 % uvádělo menší úzkost a 15 % zaznamenalo zlepšení příznaků nespavosti.

Psycholog Mitch Prinstein pro americkou veřejnoprávní stanice NPR uvedl, že v podobný pokles symptomů běžně vyžaduje nejméně 12 týdnů intenzivní psychoterapie, což je podle něj až neuvěřitelný rozdíl.

Nejúčinnější byl detox u respondentů, kteří v době při vstupu do studie uváděli vysokou nebo střední míru deprese, úzkosti nebo nespavosti. Studie však zároveň zjistila, že během týdne bez sociálních sítí stoupl u mladých dospělých pocit osamělosti, což vědci přičítají tomu, že se přerušil jejich kontakt s online komunitou.

Web Euronews cituje výzkumníka z Universitat Oberta de Catalunya, který říká, že sociální sítě sice mohou pomáhat s mezilidskými vztahy a komunikací, ale jejich časté a dlouhodobé používání může narušovat zdravé návyky, jako je třeba pravidelné cvičení, či dostatečná doba spánku.

Podle vědců je však rozsah studie relativně malý a tematicky příliš úzce zaměřený. Je tedy potřeba provést další studie na širším vzorku populace, které mohou závěry tohoto výzkumu potvrdit, či rozšířit.

Server Euronews píše, že vědci analyzovali data od 135 tisíců lidí. Podařilo se jim identifikovat asi 73 psychiatrických, kognitivních a fyzických znaků. Ty souvisí například s užíváním návykových látek, depresí, nespavostí nebo s obezitou. Vědci je pak spojují právě s klíčovým mechanismem impulzivního chování a rozhodování.

Aby výzkumníci pochopili skutečné zdravotní důsledky, vytvořili genetické skóre rizika pro zmiňovaný „delay discounting“. Vyhodnotili poté výsledky u více než 66 tisíc lidí. Skóre, která představují genetickou tendenci upřednostňovat menší okamžité odměny, jsou podle vědců spojená s 212 zdravotními problémy. Mezi nimi je například cukrovka typu 2, chronická bolest nebo srdeční onemocnění, píše server UC San Diego Today.

Výsledky studie podle profesorky Sanchezové Roigeové naznačují, že „delay discouting“ je měřitelný, vysoce dědičný a relevantní pro mnoho aspektů zdraví – včetně vývoje mozku nebo kognitivních funkcí. Zdůrazňuje ale, že budou potřeba i další výzkumy.

Komiks objevili minulý rok bratři v kartonové krabici, když vyklízeli dům po své zesnulé matce v kalifornském San Franciscu. Rodina věděla, že žena měla sbírku cenných komiksů. Bratři ale netušili, kde přesně je měla schované, píše server 1news. Žena společně se svým sourozencem koupila komiksy v období mezi Velkou hospodářskou krizí a začátkem druhé světové války.

Viceprezident texaské aukční síně Lon Allen uvedl, že chladné počasí severní Kalifornie bylo pro přechovávání komiksu vhodné, a tak je po 86letech stále ve výborném stavu. „Kdyby to bylo na půdě tady v Texasu, byl by výtisk zničený,“ dodal. Společnost CGC, která se komiksovými knihami zabývá, ohodnotila stav výtisku od bratrů ze San Francisca devíti body z maximálních deseti.

Odborníci určili originalitu výtisku na základě malé reklamy v samotném komiksu. Potvrdili, že pochází opravdu z první edice Supermana, který vyšel v nákladu půl milionu kusů. Allen z aukční síně odhaduje, že dnes z této série existuje méně než 500 kusů. „Nikdy nešlo jen o sběratelský předmět. Je to svědectví o vzpomínkách, rodině a nečekaných způsobech, jakými se k nám minulost vrací,“ uvedl v prohlášení jeden z bratrů.

Server The Guardian dodává, že předchozí nejvyšší hodnocení od CGC dostal minulý rok první díl komiksu Action Comics, a to 8,5. Příběh vydaný v roce 1938 vůbec poprvé obsahoval dnes již kultovní postavu akčního hrdiny Supermana. Aukční síň Heritage Auctions ho prodala za 6 milionů dolarů, v přepočtu asi za 125 milionů korun.

Jimmy Cliff vyrůstal ve farnosti Saint James na severozápadě ostrova. Ke zpěvu se dostal v místním kostele v šesti letech. Server BBC píše, že inspirací tehdy mladého hudebníka byl průkopník žánru ska Derrick Morgan.

Velký úspěch slavil Cliff v roce 1969 s písní Wonderful World, Beautiful People. U posluchačů zabodovala taky protestní skladba Vietnam, která se dotýká války ve Vietnamu. Americký písničkář Bob Dylan dokonce nahrávku označil za nejlepší protestní píseň, která byla kdy napsána.

Mezinárodní slávu mu pak přinesl film The Harder They Come, ve kterém si zahrál mladého muže, který se snaží prosadit ve zkorumpovaném jamajském hudebním průmyslu. Cliff přispěl několika skladbami taky k soundtracku. „Ten film otevřel Jamajce dveře. Řekl: Odtud tahle hudba pochází,“ vzpomínal na snímek Cliff.

Jimmy Cliff ve svých textech často zaměřoval na rasismus nebo práva černochů. Později se ale dotkl i dalších společenských témat. Inspirací pro psaní a tvorbu mu bylo například Arabské jaro.

Hudebník je často považován za největšího rivala slavného zpěváka a průkopníka reggae Boba Marleyho. „Byl jsem kreativní a motivovaný, věřil jsem, že lze dosáhnout čehokoli, co si člověk zamane, a tak jsem si představoval, že budu cestovat po světě a seznamovat lidi s reggae hudbou, což se mi také podařilo,“ řekl Cliff serveru MOJO.

Každý podzim jsou s brzkým soumrakem britské sociální sítě zaplněny příspěvky žen, které oznamují, že pro letošek končí s běháním po práci. Důvod? „Není to bezpečné.“ Přestože pocit strachu je pochopitelný, dostupná data říkají něco jiného. Informoval o tom web Independent.

Podle britského statistického úřadu se 81 % žen cítí po setmění v parku nejistě, žádná data ale neukazují, že by v noci docházelo k většímu počtu útoků než přes den. Analýza londýnské radnice dokonce říká, že pravděpodobnost trestného činu se s příchodem tmy nijak výrazně nezvyšuje. Podobně dopadla i studie v Jižním Yorkshiru – trestné činy se dějí takřka rovnoměrně ve dne i v noci. U sexuálních deliktů se rozdíl podle ONS neprokázal.

To ale neznamená, že je obava mnoha žen neopodstatněná. Obtěžování při běhu či cvičení je totiž běžné: průzkum Adidasu uvádí, že 30 % mladých žen zažilo při sportu verbální nebo fyzické napadení a studie Univerzity v Manchesteru dokonce mluví o 68 %. Většinu z těchto incidentů ovšem nikdo nenahlásil.

Podle odborníků největší hrozba nepřichází z temných ulic – 90 % sexuálních útoků páchají lidé, které oběť zná. Obětí násilí od cizích lidí jsou statisticky dvakrát častěji muži než ženy. Ženský strach ze tmy tak často víc souvisí s hluboce zakořeněnými představami než s reálnou kriminalitou.

Nejmladší dospělá generace je šetrnější, než se o mladých lidech obecně soudí. Třetina z nich se označuje za „plánovače,“ kteří si hlídají výdaje, vedou si rozpočty a přemýšlejí dopředu. Jen 12 % přiznává, že nakupuje spontánně a bez rozmyslu. Podle studie společnosti Talker Research pro fintech společnost Affirm dává větší část generace Z přednost finanční stabilitě před okamžitým utrácením.

A potvrzují to i další čísla z průzkumu: 64 % mladých dospělých pravidelně přemýšlí o své finanční budoucnosti, téměř polovina v posledním roce aktivně spořila a více než třetina si vytvořila vlastní rozpočet. Dalších 35 % si přivydělává prací na vedlejší úvazek nebo na volné noze. Generace Z tak ukazuje, že ke své finanční situaci přistupuje mnohem zodpovědněji, než jak se o ní často tvrdí.

Získaná data nicméně souvisí s tím, že téměř polovina respondentů uvedla, že stále žije s rodiči — což jim podle webu Good News Network dává prostor šetřit. Skromně se ale chovají i v dalších sférách života: skoro polovina vaří doma, většina cvičí zdarma venku nebo podle YouTube a 58 % nakupuje v secondhandech. Při placení mladí nejčastěji sahají po debetní kartě, aby se vyhnuli dluhům. Pouze 14 % využívá služeb kontokorent, nebo nákup na splátky bez navýšení, vnímají ho ale spíš jako vědomý nástroj než cestu do finanční pasti.

Podle společnosti Affirm je čas přestat generaci Z podceňovat: mladí dospělí nejsou podle ní rozmařilí, ale přemýšliví.