Damon Albarn se drogami netají, inspiraci už ale hledá jinde
„Dělám jenom to, co jsem dělal vždycky, snažím se nezakrnět a nezůstat stát na místě,“ říká britská hudební ikona Damon Albarn o své víc než čtvrtstoletí dlouhé kariéře. Ve 46 letech teď vydává své debutové sólové album, které je prý asi nejvíc osobní a niternou deskou, kterou kdy vytvořil. I proto na albu nechybí zmínka o heroinu.
Hudebník, zpěvák, multiinstrumentalista, světoběžník, mírový aktivista a jeden z nejznámějších britských umělců současnosti. Damon Albarn pochází z umělecky založené rodiny a od dětství se učil hrát na několik hudebních nástrojů – mj. jako dítě rád chodil hrát do kostela na varhany. Koncem 80. let se Albarn spolu se svým dlouholetým kamarádem Grahamem Coxonem stal členem kapely Seymour. Název se ale nelíbil jejich tehdejšímu nahrávacímu studiu, takže se skupina přejmenovala na Blur.
Ikony britpopové scény vydaly sedm veleúspěšných desek. Albarn se přitom netají tím, že ve druhé polovině 90. let byl jedním z jeho největších zdrojů inspirace heroin. „Z každého experimentu se ale může stát zvyk a v tomhle případě vám ten zvyk zničí život,“ okomentoval nedávno své drogové pokusy v rozhovoru pro deník Guardian.
I proto, aby se heroinu zbavil, začal Albarn hodně cestovat. Jedna z jeho prvních delších cest směřovala na Island. Následně odjel do afrického Mali a výsledkem jeho nadšení tamní hudbou byla deska Mali Music, na které spolupracoval s řadou místních hudebníků. V roce 1998 spolu se svým tehdejším spolubydlícím grafikem Jamiem Hewlettem vytvořil historicky nejúspěšnější virtuální skupinu Gorillaz.
Po Gorillaz následoval dosud nedoceněný projekt The Good, The Bad and The Queen a superskupina Rocket Juice & the Moon, která naopak velká očekávání tak úplně nenaplnila.
Dlouholetý mírový aktivista a velký kritik vojenské invaze do Afghánistánu a Iráku se v poslední době kriticky vyjadřuje i ke kultu tzv. celebrit a nesnáší televizní talentové soutěže a reality show.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
