DESKA TÝDNE: Nic nekončí aneb věčné hledání smyslu na The Microphones in 2020
Trochu rozmazané, přepálené fotky. Duch minulosti, dvojitá expozice. Pomalu mizící vzpomínky na horké letní dny a dlouhé zimní večery. Přehlížíme poslední roky i desetiletí. Co všechno se stalo, co se v nás změnilo? Phil Elverum po 16 letech oživil svůj původní projekt The Microphones. Pětačtyřicet minut trvající hudební a filmová esej o tom, co bylo a je důležité a co může znamenat touha po tvorbě umění.
Americký písničkář a hudebník Phil Elverum vydal poslední regulérní album s The Microphones před bezmála 16 lety, aby následně přešel pod moniker Mount Eerie. Ten se zapsal do paměti posluchačů především kvůli dvěma intenzivním nahrávkám, v nichž rezonoval hluboký smutek a pomocí kterých se Elverum vyrovnával se smrtí svojí ženy, výtvarnice Geneviéve Castreé, která prohrála boj s rakovinou.
Elverum za svou kariéru vystřídal množství pseudonymů, i své příjmení si před časem sám pozměnil. V loňském roce jej nejvíc začala spalovat touha po navázání na projekt, jehož aktivní léta spadají od poloviny devadesátek do poloviny nultých let. A tahle resuscitace se podařila.
Jeho návrat k The Microphones by se skoro dal označit za triumfální, pokud vůbec můžeme při hovoření o takto introspektivní a intimní nahrávce používat tak okázalá slova. Už na to konto, že nic, co Phil Elverum dělá, okázalé není.
Naopak, na Microphones in 2020 konfrontuje posluchače s písní v délce alba, vybavenou krátkým filmem, v němž se kupí fotografie ze vzdálené i nedávné minulosti. Vedle momentek z pláže, koncertů, sedadel aut a unifikovaných amerických dinerů můžeme vidět i nahodilá zátiší každodennosti. Pohledy z okna, prázdná židle v kuchyni, osamělé stromy, přírodní hájemství.
Hlavní monotónní kytarový riff nese na svých zádech celé vyprávění, které se samo ztrácí v čase. Elverum vypráví o momentech, kdy mu bylo sedmnáct, o počátcích jeho tvorby i nadějích, aby následně přeskočil a vykreslil náhodný záblesk paměti o dni, kdy se šel podívat do kina na čínský film Tygr a drak.
Toulky pamětí, reflexe vlastní tvorby, přeskakování ze střechy do hlubin jezera až k parkovištím, k cestám na turné, k výčtu kazet, co měl připravené v autě na další přejezd, moment, kdy viděl živě Stereolab a inspirovalo ho to.
Podobně přirozeně, jako proplouvá časem, pluje i páteřní riff celými 45 minutami. Občas se vynoří basová linka, beat nebo ambientní šum, občas atmosféra zhoustne a znaléhaví, aby se zas vše pomalu uklidnilo. Občas přiznaně cituje sám sebe a svou dřívější tvorbu. Ať už textech, či v hudebních motivech.
The Microphones in 2020 jsou povídkou a zároveň filozofickou úvahou, nicméně na nic si nehrají. Nejsou chaotickou, neuspořádanou jízdou po povrchu minulosti, ale spíše rozvětvujícím se a opět se sbíhajícím pramenem. Elverum vypráví klidně a věcně. Stojí nohama na zemi a dívá se kolem sebe. A o tom zpívá.
Co se podařilo Elverumovi na albech A Crow Looked at Me a Now Only? Dá se o The Microphones in 2020 hovořit jako o monotónní nahrávce, kterou je náročné uposlouchat? A v čem tkví její kouzlo? Poslechněte si celou recenzi naší poslední desky týdne.
The Microphones in 2020 (2020, P.W. Elverum & Sun, Ltd.)
Související
-
Deska týdne: Mount Eerie na druhé desce o smrti své ženy testuje hranice toho, co unese píseň
Poslech loňského alba amerického písničkáře Phila Elveruma A Crow Looked at Me mnozí označovali za nejintenzivnější hudební zážitek posledních let – bolestně detailní...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
