Daniel Martin Moore - folkový Mirek Dušín Sub Popu
Zajímá vás, jaká je nová deska labelu, který vydal zásadní Nirvany? Víte, jak asi vypadá kentucký Mirek Dušín? Čím ohromil na kvalitu vysazené šéfy Sub Popu? Poslechněte si recenzi debutu Daniela Martina Moora od Roberta Candry.
Příběh o tom, jak neznámý mladík z kentuckého Cold Springs k elpíčku u renomovaného alternativního labelu Sub Pop přišel, už asi internetem prošuměl dostatečně. Pro případ, že vás minul: Daniel Martin Moore poslal začátkem roku 2007 své demo starou, dobrou poštou na adresu tohoto seattleského vydavatelství - a štěstí mu neuvěřitelně zapřálo. Ruce povolané nejenže porušily obvyklá pravidla zavedeného labelu a nevyžádaný balíček otevřely, ale jeho obsah prý dokonce posluchače nadchnul. Poskytli Danielovi prvotřídního producenta, a toho času zaměstnanec hotelu na Kostarice se stal prvním umělcem vůbec, který u Sub Popu vydal tímhle románovým způsobem album. Kromě toho, že je to dobrá historka, z toho taky plyne, že na světě je překvapivý letošní debut Stray Age.
Překvapivý hned v několika ohledech. Od nové desky Sub Popu jsem čekal lecco, ale rozhodně ne starosvětskou - zvukově, nástrojově i v postupech naprosto puritánskou - folkovou nahrávku. Na první dva tři poslechy mi kolekce jedenácti jednoduchých songů včetně jedné coververze nepřišla kromě tohohle vlastně ničím zajímavá a chystal jsem se ji rozladěn odložit. Celé mi to znělo až moc jako nějaký salónní rozumbrada ze šedesátých let, snad jen s lepším zvukem.
Po nějaké době moje uši, nastavené spíš na temperamentnější hudební výboje, začaly vnímat detaily i podstatné věci. Detailem je třeba několik drobných klenotů mezi melodiemi. Podstatnou věcí třeba to, jak dobrý zpěvák Moore je. V zaklínačských polohách hlasového šerosvitu připomíná Nicka Drakea. Nebojte se, neztratil jsem soudnost poté, co jsem si přečetl, že tenhle křehký chlapík, milovník Johnnyho Cashe a Hobarta Smithe, před dvěma lety vstoupil do Mírových sborů. Dokonce nakrátko odjel do Kamerunu, než onemocněl, vrátil se do Států a začal se věnovat hudbě. Přestože i tohle je docela obstojná historka, musím si přece jen postěžovat, že na ani ne čtyřicetiminutovém albu jsou aspoň dvě místa, kde se otřepu ucajdaností. Ale chápu, že čtyřpísňové demo s nejlepšími skladbami muselo působit jako malé zjevení.
Nicméně: to hlavní překvapení na téhle desce prostě je, že ačkoliv je nezvykle subtilní, v mnoha směrech tradiční a celkově zcela neprogresivní, což by mě mělo normálně spolehlivě odradit, je zároveň podle mého docela dobrá. Ne skvělá, ale s nadprůměrnými momenty. A od Sub Popu je to sympatický vtípek. Takový hudební Příběh Alvina Straighta.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
