Deadpool 2 je pořád drzá zábava, ale doplácí na stereotypy marvelovských blockbusterů
Ještě před premiérou Deadpoola 2 prohlásil The Guardian jeho marketing za nejotravnější propagační kampaň v historii a The Hollywood Reporter jej trefně okomentoval slovy „marketingová blesková válka, která sází na to, že příliš mnoho je tak akorát“. Začínat recenzi filmu probíráním jeho proma možná není právě obvyklé. Jenže Deadpool 2 není právě obvyklý film.
Už první film s Deadpoolem měl hodně jiné ambice než jen vyprávět komiksový příběh o superhrdinech bojujících o záchranu světa. Naopak, byla to v podstatě komediální one man show zahlcená pubertálním humorem a popkulturními odkazy. Titulní hrdina v podání Ryana Reynoldse dokonale ovládal celý časoprostor filmu. Nejenže prakticky nezmizel z plátna, ale navíc z něho neustále přesahoval ven směrem k divákům v kině. Jako vypravěč po libosti přeskakoval sem a tam v chronologii vyprávění a k tomu neustále komentoval děj, jako by byl rozjívený filmový fanoušek. Diváci zkrátka dostali mix komiksového blockbusteru, parodie a stand-up komedie.
Bláznivá střela reloaded?
Když se rozjel „propagační blitzkrieg“ druhého dílu, bylo hodně brzy jasné, že tvůrci kampaně nedělají prostě jen promo filmu, ale spíš vytvářejí virtuální celebritu. Některé upoutávky fungují jako krátké komediální skeče, jiné jako parodie a z některých to vypadá, že Deadpool 2 přeci jen bude v podstatě jen klasická superhrdinská akce s humornými scénkami. Deadpool se u příležitosti svého filmu stal hostem Late Show Stephena Colberta a na YouTube lze najít i sestřih, ze kterého to vypadá, že také posedl svého hereckého představitele Ryana Reynoldse. To všechno naznačuje, že jít na Deadpoola do kina je jako jít na marvelovský blockbuster a zároveň na vystoupení vyhlášeného komika.
V nějakém ohledu Deadpool 2 opravdu vypadá jako jeden z filmů natočených známými televizními komiky – Monty Python a Svatý Grál, Bláznivá střela, Wayneův svět nebo Borat. Je to film plný vtipů a scének, které nás vytrhávají z vyprávění a vyznívají spíš jako samostatné skeče. Některé z nich patří k vrcholům hollywoodské komediální tvorby posledních let, jiné zanechávají podstatně rozpačitější dojem. Hlavní problém filmu ale není kolísavá hladina humoru. Horší je, že hlavní hvězda občas nad svojí filmovou show ztrácí kontrolu. Problém je už v tom, že Deadpool není parodická postava, není to superhrdinský Frank Drebin nebo Borat. Jeho humor je většinou založený na glosách – poznámkách na okraj vyprávění, ať už jde o popkulturní narážky, nebo shazující komentáře k ději a postavám, včetně jej samotného. Díky tomu musí pořád vyskakovat ze světa vyprávění. První díl se s tímhle problémem vypořádal tak, že postavil hrdinu do pozice vypravěče a jediného epicentra celého filmu, kolem nějž se všechno točilo.
Deadpool vs Wolverine vs Thor: Ragnarok
Čelisti: Hafanana na Psím ostrově a špetka ryzího Deadpoola
Do studia Radia Wave zavítal opět Antonín Tesař, aby nahradil canneské pionýry Aleše a Vítka, a společně s Danem podnikl plavbu na Psí ostrov pomocí samurajského meče a předstírané křeče.
Druhý Deadpool se naopak neúspěšně pokouší propojit hrdinův „one man show“ styl s klasickým marvelovským blockbusterem. Deadpool díky tomu dostane tíživé trauma a občas se díky tomu chová jako osoba s bipolární poruchou, která rychle skáče mezi depresemi a přidrzlými fórky. Marvelovky jsou poslední dobou čím dál častěji týmové záležitosti a Deadpool 2 není výjimka. Hrdina navíc dostal výrazně charismatické kolegy. Není to ani tak Josh Brolin, který jako Cable předvádí jen jednorozměrnou figuru málomluvného kovboje z budoucnosti. Daleko větší prostor získává novozélandský teenager Julian Dennison (hvězda výtečné komedie Taiky Waititiho Hon na pačlověky) v roli Firefista a hlavně Zazie Beets (jedna z hvězd skvělého seriálu Atlanta) jako šťastlivá superhrdinka Domino. Obě postavy jsou chytlavě nahozené a přesvědčivě zahrané a každý jiný hrdina běžného marvelovského filmu by je určitě rád měl ve svém týmu. U Deadpoola 2 ale jen ještě zdůrazňují schizofrenii celého filmu, který chce být zábavnou show a zároveň marvelovským akčňákem, a nedaří se mu obě polohy propojit.
Deadpool si hned na začátku dělá legraci z marvelovky Logan: Wolverine, protože to je další superhrdinský film nepřístupný pro děti. Spíš by měl ale závistivě pokukovat po jiném filmu z marvelovského univerza, a sice po Thor: Ragnarok. Režisérovi Taikovi Waititimu se v něm podařilo propojit superhrdinskou akční zápletku se sebeshazující komediální nadsázkou tak plynule, že se o tom Deadpoolovi může jenom zdát. V Deadpoolovi 2 je také řada vynikajících vtipů, ale vždycky jsou to jen jednotlivé výstřelky v poněkud neuspořádaném filmu. Waititi naproti tomu našel pro Thora a další postavy ve filmu takovou polohu, ve které mohou působit legračně, aniž by tím sabotovali celé vyprávění.
Poslechněte si také audio recenzi, ve které Antonín Tesař smeká před Deadpoolovými spoluhráči Firefistem a Domino a přemýšlí, jak moc přidrzlému komediálnímu hrdinovi (ne)prospívá formát superhrdinského blockbusteru.
Hodnocení: 74 %
