Den s hasičem: Nejdivnější prý bylo hasit byt plný exkrementů. Takže hoří!

O mrazivém čtvrtečním ránu ze všeho nejdřív vyrážíme doplnit vodu. „Momentálně nám chybí pár litrů, my si doplníme vodu tady na dvoře, kde máme vlastní hydrant,“ komentuje během cesty celou proceduru David. Připojení hadice k hydrantu se komplikuje, protože zamrzl závit. „Já se to pokusím otevřít silou, jen aby povolil ten led. To je hydrantový klíč, který pasuje k hydrantům po celé Praze,“ říká jeden z hasičů, zatímco odčerpává dvě stě litrů vody do nádrže v autě.

„Hasičem jsem sedm let a pár měsíců. Rozhodl jsem se náhodně, chtěl jsem pracovat na záchrance, ale kamarád dělal hasičskou školu a pořád mě přemlouval, abych to zkusil. Aby mohl být člověk hasičem, tak pořád stačí maturita, pak tě jako nováčka pošlou do kurzu, následně do dalších, specializovaných. Třeba když jsi strojník (jako řidič), tak tě pošlou do dalšího kurzu řidičského,“ dodává David.

Napadá mě, že jsem vlastně nikdy nepotřebovala volat na tísňovou linku 150, proto mě zajímá, jak takový hovor probíhá. „Funguje to úplně stejně jako třeba na záchrance, sedí tam proškolený operátor. Teď máme nové operační středisko v Modřanech na nové stanici. Lidé nejčastěji dělají tu chybu, že když nehoří u nich doma, ale pod nimi, tak otevřou dveře a snaží se utéct. Jenže kouř samozřejmě stoupá nahoru,“ vysvětluje mi David v garážích stanice.

Podle zákonné normy musí hasiči vyjet k požáru do dvou minut. „Když je výjezd, tak sjedeme po tyčích nebo seběhneme po schodech, skočíme do oblečení, vše máme připravené u aut. Zbytek věcí, jako je helma, rukavice atd., tak to máme připravené přímo v autě a dovybavujeme se za jízdy. Dýchací přístroj máme integrovaný v sedačce.“

Ze stanice na Petřinách vyjíždí hasiči v šestičlenném složení v průměru dvakrát až třikrát denně. K požárům jezdí ohňové družstvo, k jiným zásahům – a těch je většina – technické. „To jsou třeba autonehody, otevření bytu – třeba když někdo leží za dveřmi, potřebuje se k němu dostat záchranka. Vyprošťujeme lidi z výtahů, když tam uvíznou, dopravní nehody, kde není potřeba vyproštění, ale zasypání provozních kapalin,“ dodává David a obratem se ho ptám, jestli s prací hasiče souvisí nějaké deformace: „Určitě. Při odchodu doma nenechávám zapálené svíčky. Dvakrát se ještě vrátím, zkontroluji, jestli jsem všechno vypnul. Jako hasiči jsme světloplaší, když nám někdo nečekaně rozsvítí, tak máme cuky vystartovat.“

Mezi českými profesionálními hasiči byste vyjma chemické jednotky nenašli ženy. Jak potvrzuje David i jeho velitel Honza Vejlupek, pro většinu společnosti jsou hasiči hrdinové. „Máme prioritu záchrana osob, zvířat a majetku. Lidé zavolají, že je kočička na stromě už šest hodin a že je zesláblá a nemůže dolů. Ten výjezd ale vypadá úplně standardně,“ komentuje různé případy výjezdů David. Mezi ty nejbizarnější za jeho hasičskou dráhu rozhodně patří např. hašení bytu plného exkrementů.

Bára Šichanová strávila den s hasiči |foto:Matěj Schneider,Český rozhlas

„Dobrovolní hasiči jsou potřeba. Já jsem taky dobrovolný hasič, tak se na ně koukám dobře. V některých regionech přijedou dobrovolní hasiči k požáru i dřív,“ říká David a dodává, že rivalita mezi profesionálními a dobrovolnými hasiči neexistuje.

Život profesionálního hasiče funguje v režimu dvacet čtyři hodin práce, dva dny volna. Mimo výjezdy hasiči absolvují různé typy školení, fyzickou přípravu, provází školní exkurze v rámci preventivně-výchovné činnosti. „Vždy na měsíc máme plán školení. Dnes je 21. ledna – odvětrávání objektů, horizontální a vertikální. V podstatě každý rok se školí to samé plus novinky. Teď přes zimu, na jaře a v létě se jezdí víc do terénu na výcviky, takže se jezdí stříhat na kovošrot, tam se trénuje vyprošťování. Máme člun dole, takže se pojede na led, hasiči se obléknou do obleku, jde se po ledě, jeden se propadne a ostatní ho zachrání,“ popisuje specifický typ školení velitel Honza. Vzápětí se ve vysílačce ozývá hlášení výjezdu k požáru osobního auta u stanice metra Střížkov: „Dobře, jedeme, příjem.“