Deska Callus aspiruje na Gonjasufiho nejtemnější počin

30. srpen 2016

Málokterému hudebníkovi dnešní doby sluší škatulky „mystik“ a „esoterik“ tolik jako osmatřicetiletému Sumachu Ecksovi, známějšímu pod pseudonymem Gonjasufi. Flying Lotuse zaujal svým charismatem natolik, že si ho přizval na druhou desku Los Angeles, a svérázný učitel jógy se tak dostal do hledáčku labelu Warp. U něj vychází i jeho třetí deska Callus, jejíž vznik ovlivnila zvnějšku dotírající agrese.

Album A Sufi and a Killer neprávem zapadlo v žebříčcích nejlepších alb roku 2010 za deskami Kanye Westa, LCD Soundsystem, Janelle Monáe nebo opusem Cosmogramma zmíněného Flying Lotuse. Gonjasufiho debut přitom patří k nejpozoruhodnějším a nejhůř napodobitelným deskám 21. století. V souvislosti se Sexwitch, loňským projektem Natashy Khan, se mluvilo o ayahuascovém rocku, i v Gonjasufiho případě je prostor pro vymýšlení bizarních nálepek. Jeho ethno-punkový debut by třeba mohl být parádním soundtrackem k westernovce s halucinogenní estetikou, kde mají všichni záporáci oči Stevea Buscemiho.

Spiritualistická lyrika textů je přirozeně navázána na duchovní cestu, kterou se Ecks vydal. Mystické učení súfismu v Gonjasufiho podání v něčem vzdáleně připomíná eskapistický charakter afrofuturismu George Clintona a Parliament-Funkadelic ze 70. let. Gonjasufi se netají tím, že se snaží porozumět vztahům v čím dál tím komplikovanějším světě ve stejné míře, v jaké před ním uniká jogínstvím.

Uhrančivý šaman po dlouhých odkladech představuje třetí desku Callus, která vznikala během doby, kdy žil v přívěsu před jedním z obchodních center ve Washingtonu, D.C. V jednom ze starších rozhovorů zmínil, jak chtěl kdysi raketometem rozstřílet na padrť chlápka, který mu v Las Vegas hodil jen tak za jízdy šutrák do okna. Proč vytahovat tento incident po šesti letech? Callus je především deskou o hledání klidu a intenzivním vnitřním boji s všudypřítomným hněvem. Když v tracku The Jinx hřímá „don’t let the church hypnotize you“, ozývá se v něm křižák táhnoucí proti vymývání mozků, nikoli proti víře samotné.

03694553.jpeg

Gonjasufiho duše chce zůstat klidná, chvěje se ale stejně jako jeho démonický hlas. Není typickým představitelem toho, co občas posměšně nazýváme neohipísáctvím. Nerozdává úsměvy s krišňáckou vyrovnaností ani vám nebude nutit ten „zaručeně nejlepší recept na burger z červené řepy“. Oproti předchozím deskám nejde jeho nové album posluchači naproti ani o píď, naopak se řídí úslovím „když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře“.

Bublajícímu hněvu a ostré melancholii by u jiných interpretů více slušela delší stopáž písní, Gonjasufi ale charakteristickými dvouminutovkami (jen dvě skladby z devatenácti přesáhnou čtyři minuty) udržuje neurotické napětí. Callus je tou nejtemnější a nejnepřístupnější deskou, kterou se Gonjasufi dosud uvedl, a pro začátečníky bude lepší začít na starších albech.

Hodnocení: 80 %
Gonjasufi – Callus (Warp, 2016)


autor: Jan Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.