Deska týdne: Corbin našel sám sebe v beatových skeletech

Corbin na printscreenu z videoklipu k písni Mourn
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Corbin na printscreenu z videoklipu k písni Mourn

Dnes devatenáctiletý americký hudebník Corbin Smidzik se v kruzích hudebních nerdů sledujících dění v obskurních zákoutích internetu proslavil v roce 2013 pod jménem Spooky Black. Dvě alba a jedno EPčko ho nicméně představily jen jako dalšího interpreta ze zástupu soundcloudových zpěváků/producentů nesoucích se na vlně zasněného alternativního R&B. Na novince Mourn, kterou Smidzik vydal pod svým křestním jménem, opouští zahalený reverbový zvuk a úspěšně hledá syrovější podobu vlastního autorského rukopisu.

Už první vteřiny alba v tracku ICE BOY dobře shrnují, co z Mourn dělá tak silnou nahrávku. Jednoduchý podklad bicího automatu, připomínající zvuk dětských samohrajek, doprovází vrstvy syntezátorů, nad kterými Corbin naříkavým zpěvem popisuje počátek lehce rozvolněného příběhového rámce alba – dva milenci utíkají společně do lesů, aby tam spolu zapomněli na křivdy, které jim svět udělil. I když se Corbin chvílemi pouští na tenký led trapnosti a patetické do sebe zahleděnosti s verši jako „If you lose interest / leave me to die / No it wouldn't be the first time / I won't mind“, drsný vokální výkon zachraňuje většinu míst, ve kterých by se posluchač jinak začal pozastavovat nad sladkobolným textem.

Není to ale pouze Corbinův technicky nedokonalý, ale emocemi nabitý zpěv, který drží Mourn nad vodou v těch nejslabších momentech jeho polopatického popisu hraničních životních situací, zahrnujících drogy, vyprázdněný sex, znásilnění, počátky a rozpady vztahů, depresi a sebevraždu. Od úvodních úderů chladných perkusí po poslední ozvěny filtrovaných syntezátorů provádí Corbina životními peripetiemi spolupráce producentů vystupujících pod jmény Shlohmo a D33J. Na Mourn nenajdete žádné okázalé producentské triky, Shlohmo a D33J osekávají všechny beaty na nutné minimum a jen výjimečně sáhnou k bombastickému zvuku. Když se tak stane, je to po dlouhé přípravě a postupném budování napětí (závěrečná Dragged). Jejich precizní temný mix zároveň vytváří jednotnou atmosféru alba – je fascinující, jak přes veškerou závažnost a depresivitu lehkonoze a nenuceně Mourn působí. Málo současných interpretů si může dovolit nechat na konci písničky zvuk metronomu přeslechnutého kytarovým mikrofonem při nahrávání. Na Mourn to ale možné je (No Title).

Druhá půlka desky začíná možná nejsilnějším trackem alba, dojemně melancholickou All Out, ve které Corbin přesně trefuje hranu mezi jímavou introspekcí a trapným naříkáním („All out / Out of excuses for being alone / Now without a doubt / I think it’s time we set things in motion / Now I’m all out / Out of reasons to push these feelings aside“). Když pak přijde Hunker Down, připomínající Princeův opus Purple Rain, je posluchači celkem jedno, že v trochu neoriginální vokální melodii Corbinovy zpěvácké schopnosti chvílemi trochu nestačí – v kontextu zbytku alba mu pár prohřešků odpustí. Mourn je totiž deska, na které se ukazuje, že Corbinovi fanoušci, kteří mu čtyři roky zpátky prorokovali velkou kariéru, měli dost možná pravdu. Doufejme, že devatenáctiletý rodák z Minnesoty bude pokračovat na cestě započaté čerstvou nahrávkou.

Corbin  Mourn (Wedidit Collective, 2017)
Hodnocení: 85 %