Deska týdne: Jlin vyměnila footworku srdce a postavila si vlastní svět

Z města Gary je to do Chicaga jen nějakých padesát kilometrů a na tak krátkou vzdálenost se údery footworku nesou více než dobře. Odráží se od střech výškových domů a předměstských bytovek, chytají je zapomenuté antény upevněné ve střešních konstrukcích opuštěných příbytků a prázdných obchodů s potravinami či elektronikou. Strhující rytmus a rozsekané lidské hlasy proniknou přes Michiganské jezero dokonce i do systému chladicího potrubí místních oceláren a nadělají tam pěknou paseku.

Pro Jerrilyn Pattonovou, která z místa přezdívaného „hlavní město vražd“ pochází, bylo setkání s tímto hudebním virem osudové. Přes začátečnicky neumětelské skladby, v nichž se snažila zvuk footworku především kopírovat, se ovšem postupně dostala až do situace, kdy je pro ni tento styl už jen východiskem a zároveň částí z arzenálu zbraní, které používá.

Přečtěte si i recenzi Miloše Hrocha: „Album Black Origami vyniká v kontextu současné elektroniky tím, jak organicky propojuje prastaré hudební tradice s futuristickým soundem.“

Nyní se americká producentka, jejíž pseudonym Jlin se po vydání debutu uhnízdil na stránkách nejprestižnějších hudebních publikací (magazíny The Quietus a The Wire označily Dark Energy dokonce za desku roku 2015), vrací s druhým albem Black Origami. Jlin jako by na něm footworku vyrvala jeho tlukoucí srdce a nahradila ho strojem, který snad není tak okamžitě líbivý, zato pracuje s mnohem komplexnějším mechanismem. Novinka je hřmotným a nelítostným kusem zcela svébytné hudby.

Do uší nás téměř okamžitě praští pečlivost, která je věnována perkusivním zvukům. Na nich stojí celé album a v případě některých skladeb jsou perkuse téměř tím jediným, v čem se jako posluchači pohybujeme. Není potřeba se ale bát jednotvárnosti. Jlin používá vojenské bubny, gongy, tympány nebo indická tabla. To by samo o sobě snad mohlo sklouznout k zbytečné pompě, ale síla tracků na albu je i v tom, jak samozřejmě a střízlivě zní.

Vedle toho se tu chvílemi ukazuje i jiná a dosud neslyšená stránka Jlin. Platí to především o spolupráci s avantgardním skladatelem Williamem Basinskim ve skladbě Holy Child, v níž se spolu se zpěvem baltských folklórních zpěvaček prodírá do sevřeného světa nahrávky trocha světla a lehkosti. V tracku Calcination zase Jlin na chvíli odkládá své rytmické roje a nechává místo pro bezeslovný zpěv francouzské producentky Fawkes. Nikdy předtím nezněla její hudba tak tísnivě naléhavě.

Jlin – Black Origami|foto: Planet Mu

Ať už jde o dialogy perkusivních zvuků s lidským hlasem, jeho rozsekání do dechberoucích „refrénů“, nebo stavebnice sestavené z úderů vojenských bubnů, album utíká a stále něčím překvapuje. Skvělou zprávou zůstává, že novinka zjevně jen naznačuje možné cestičky, kterými se Jlin míní vydat v příštích letech. Black Origami je tak kromě výtečné desky i příslibem budoucích zvukových výprav.

Jlin – Black Origami (Planet Mu, 2017)
Hodnocení: 85 %