Deska týdne: Micachu and The Shapes

Mica Levi vypadá jako kluk, má křivé zuby a obličej drzouna. Narodila se do muzikantské rodiny v jižní Anglii a prý už ve čtyřech letech se začala pokoušet o vlastní hudbu. Rodiče ji na střední poslali do Londýna. Na Purcell School studovala housle, violu a hudební kompozici. Odtamtud se posunula na Guildhall School. Zatímco se učila klasickou kompozici, pohybovala se jako DJ na londýnské grime a UK garage scéně. Žánrově různorodý okruh svých hudebních přátel v roce 2009 představila na první ze svých mixtapes s názvem Filthy Friends. Mezi jinými to jsou Ghostpoet, Jack Peñate nebo Toddla T.
Hudební dráhu talentované Micachu sledovala Veronika Ruppert.

„Elementy z Jewellery jako rozladěné kytary, vrtačky a zvuky z prehistorických syntezátorů jsou znovu na svém místě, stopáž většiny skladeb ale tentokrát málokdy překročí dvě minuty. Nejsou to běžné písňové tvary jako spíše erupce kreativity, tak svérázné a svébytné, že postprodukční vybrušování by jim mohlo jen uškodit. Vypadá to, že Mica na Never povýšila poruchu soustředění na tvůrčí metodu a posluchačům důvěřuje, že si v její dadaistické koláži sami najdou vlastní cestičky. Pokud desce věnujete čas, pozornost i dostatek energie, zjeví se vám úchvatné lahůdkářství, kde si musí pochutnat každý gurmán avantgardního popu. Pomyslnými jahůdkami jsou zlomyslný surfařský rock Holiday, psychopatické rockabilly You Know nebo dementní hip hop Low Dogg tak trochu ve stylu M.I.A. Tohle by byl pop budoucnosti, kdybychom žili v civilizaci, která má ještě nějakou budoucnost,“ nešetří chválou hudební publicista Karel Veselý. Poslechněte si celou recenzi!

Micachu and The Shapes – Never|foto: Rough Trade

Redaktor Jiří Špičák je kritičtější: „Zásadním motivem Never je jakási nedokončenost – skladby jako by schválně zůstávaly nerozvinuté, pohybují se ve škále navnadění posluchače až po plivanec do jeho tváře. Jistě je možné obdivovat osobnost Micachu, která necítí potřebu jakkoliv kolaborovat se světem indie hudby a pohybuje se zcela po vlastní ose, otázkou ale zůstává, jestli je taková hudba něčím víc než jen jejím osobním deníčkem. Micachu si do něj s Never zaznamenala svůj momentální hudební stav, a přestože se o něm dá diskutovat, je v něm i kousek optimismu. Není totiž zdaleka jisté, jestli další nahrávka nebude opět diametrálně odlišná. To totiž může znamenat, že bude daleko lepší.“
Poslechněte si celou recenzi.

Micachu and The Shapes – Never (Rough Trade Records, 2012)