Deska týdne: Mutant Arca zůstává nenapodobitelný
Po fantastickém debutu Xen, který svou rozechvělou a neustále vibrující mechanikou naprosto přepsal pravidla současné elektronické hudby, se chvíli zdálo, že bude Arca stagnovat. Na hodně diskutované desce Björk Vulnicura se coby koproducent zcela podvolil autorskému záměru zpěvačky zotavující se z rozpadu vztahu a svoje sonické zbraně nechal odpočívat. Ani jednotlivé tracky, které během roku vypouštěl na SoundCloud, nenaznačovaly velký úkrok od tekuté estetiky silného debutu, spíš šlo o nijak zvlášť ambiciózní dodatky. O to triumfálnější je Mutant, dvacetiskladbová deska, která i díky přepychové hodinové stopáži okupuje dříve nepoznané zvukové prostory.
První zásadní změna je slyšet už v titulní skladbě, která přichází hned zkraje nahrávky. Arca v ní na moment opouští svůj zajetý model sotva tříminutových miniatur a během sedmi a půl minut předkládá emočně naprosto odzbrojující a intenzivní kompozici, která stejnou měrou čerpá z klubové frenetičnosti, avantgardní sofistikovanosti a chirurgicky přesného zvukového inženýrství. Okamžik, během kterého se ze syntetických sbíječek vyloupne téměř utopický syntezátorový motiv, můžeme chápat jako zrození onoho Mutanta z názvu desky. Tenhle archetyp, který navazuje na loňské Arcovo androgynní alter ego Xen, má v sobě spoustu negativních pocitů: strach, paranoii, deziluzi. Zároveň má ale dostatek síly na to, aby s těmito pocity bojoval.
Čtěte také: Přečtěte si taky recenzi Miloše Hrocha: „Neuchopitelné beaty a amorfní syntezátorové mozaiky s útržkovitými hlasovými samply, které zpřetrhávají vazby s realitou, se snaží zhmotnit prostřednictvím křiklavých vizuálů výtvarník Jesse Kanda, Arcův dlouholetý spolupracovník. Plastické androgynní postavy, pro něž Kanda hledá inspiraci třeba až u afrických nomádských kmenů a jejich tanečních slavností, jsou zosobněním některých skladeb.“
Stejně jako předchozí Xen je i Mutant definovaný právě našponovanou tenzí mezi rezignací a euforií, zvuková paleta je ale tentokrát ještě o něco bohatší. Občas se ozývá zvukovou mutací téměř nepoznamenaný klavír, jindy Arca na pár taktů překvapí rovným beatem nebo samplem lidských hlasů. Na rozdíl od Autechre, ke kterým bývá Arca občas přirovnáván, ale v každém meandru alba číhají silné emoce. Poslech tak funguje na dvou rovinách – člověk může buď analyticky sledovat každou změnu zvukových vrstev, nebo se nechat zaplavit vlnou futuristické melancholie.
Arca na druhé desce ještě přiživil svoji vlastní mytologii – přes poměrně velký počet producentů, kteří na jeho zvuk navazují, ať už je to Visionist, Rabit, Lotic, nebo Why Be, stále zůstává unikátní. Jeho vliv na současnou hudbu, který měl během roku dělícího obě desky výrazně narůst, je možná trochu menší, než by se dalo čekat. Je to ale jenom díky tomu, jak osobní a v nejlepším smyslu slova niterná Arcova hudba je. Napodobit něco takového je téměř nesplnitelný úkol.
Hodnocení: 90 %Arca – Mutant (Mute, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
