Deska týdne: Neuvěřitelně snesitelná lehkost bytí se Spoon
Na osmé desce They Want My Soul jsou texaští Spoon pořád tou stejnou kapelou. Přece jen se nové album z diskografie kapely něčím vyčleňuje, jako by byla parta kolem Britta Daniela s přibývajícími léty uvěřitelnější než kdy dřív.
Fanoušci Spoon museli být poněkud zmateni, když koncem letošního května uviděli na facebookovém profilu kapely bílý nápis „R.I.P.“ a datum 10. června. Proč by kapela, která si dala po turné v roce 2010 oraz a její vůdčí člen Britt Daniel založil novou skupinu Divine Fits, dávala oficiálně najevo svůj konec nesmyslně naplánovaný na konkrétní den? Později ale vyšlo najevo, že tři písmena ve skutečnosti uvozují název prvního singlu Rent I Pay z chystané desky.
Album They Want My Soul demonstruje radost z toho, že jsou Spoon zase pohromadě. A není to znát jen na nadšených reakcích fanoušků a hudebních kritiků, ale zejména na kapele samotné. Spoon se vrátili k sedm let staré desce Ga Ga Ga Ga Ga, k energickému rock’n’rollu, který kašle na pomíjivé trendy a nepotřebuje svou hodnotu zvedat kdejakými retro pozlátky.
Menšího huláka by si zasloužil snad jen zmíněný singl Rent I Pay, jehož trhavé riffy brzdí jinak skvěle pulsující desku, jejíž intenzita sílí např. díky třaskavému sólu v Knock Knock Knock nebo chytlavému nápěvu Do You, který si budete zpívat celý příští měsíc. Po úvodním apendixu se rozjíždí s nástupem houpavé Inside Out půlhodinová krasojízda, při které si i dvacetiletí fanoušci budou přát, aby jim bylo třiačtyřicet a mohli si užívat zasloužené nostalgie a statutu arcipašáka jako Britt Daniel.
Na Spoon je nejlepší ta neuvěřitelná lehkost, která prochází celou jejich tvorbou, byť jim na pár místech přitíží. Ani They Want My Soul není deskou, která by měla potřebu řešit bolístky západního světa a reagovat na dobu, která nás svírá, a věnuje se čistě osobním záležitostem. V tomto duchu je osmá studiová deska Spoon sebestřednou sondou do vlastních mikroproblémů.
They Want My Soul je jevem, ke kterému, slovy filmového psychiatra Chocholouška, „dochází maximálně jednou za deset let“. Možná i pět, ale to je vlastně tak trochu jedno. Loket z okna, They Want My Soul na plné pecky a uvidíme se na koncertě!
Hodnocení: 95 %
Spoon – They Want My Soul (Loma Vista, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
