Deska týdne: Princ Souleyman otevírá posluchačům uši
O Sýrii se poslední dobou ve zprávách mluví jen v souvislosti s občanskou válkou, je tedy moc dobře, že zemi v mezinárodním měřítku zviditelní také její pěvecká hvězda Omar Souleyman. Jeho cesta od svatebního zpěváka na pódia největších světových festivalů se aktuálně završuje první čistě „západní“ deskou Wenu Wenu.
Dosud jsme ho totiž znali jen z výběrů labelu Sublime Frequencies, které vycházely z jeho obří diskografie kazet prodávaných na trzích. Měl jsem trochu strach, že západní nahrávací postupy vymažou Souleymanovo osobité kouzlo, ale naštěstí se tak nestalo. I někdo tak věhlasný, jako je Four Tet, zcela potlačil svoje ego a syrského barda a jeho klávesistu prostě jen nechal jamovat ve studiu a v postprodukci už jen doladil některé zvukové detaily.
Titulní singl Wenu Wenu je nejvíce fourtetovskou skladbou z desky. Na splašený rytmus dabke a klávesové trylky roubuje Kieran Hebden tlumený houseový beat, který ale jen podtrhuje monstrózní energii rytmického patternu tradičního lidového tance. V Khattaba se zase ozývá něco jako disco rytmus, který ale zcela přirozeně splývá s původními syntetickými zvuky. Žádné podbízení západnímu posluchači ani znásilňování tradic, nakažlivý groove je navíc díky čistšímu zvuku ještě hypnotičtější a na povrch vystupují překvapivé detaily.
Je nicméně třeba přiznat, že Omar Souleyman, kterému táhne už na padesát, už nezní na nových nahrávkách tak energicky jako třeba na kompilaci Jazeera Nights, která jeho cestu do podvědomí globálních fanoušků odstartovala. Na spoustě míst ho tak zastíní jeho dvorní klávesový mág Rizan Sa'id. Ten je svým unikátním stylem hry totiž přinejmenším stejně důležitý jako Souleymanovy vokální výkony a u kaskádovitých trylek, které předvádí v Ya Yumma, prostě budete mít otevřenou pusu úžasem, i když máte ze spojení „výborný instrumentální výkon“ obvykle mrazení trapnosti v zádech.
Je vlastně velmi pozitivní, že exotické rytmy lokálních tanečních scén už více fascinují fanoušky elektronické hudby než konzervativní kruhy kolem tzv. world music. Jihoafričtí Shangaan Electro, scéna kolem angolského kudura nebo pandžábské bhangry mají hodně co nabídnout, pokud chcete zkusit něco neobvyklého. Věřím, že Wenu Wenu by mohlo být pro spoustu lidí zážitkem, který jim změní vnímání toho, co může být taneční hudba. Staré fanoušky unikátního světa Omara Souleymana ale deska rozhodně nijak neurazí. Naopak – je to kolekce, která stvrzuje jeho unikát.
Bude zajímavé sledovat, jak deska uspěje mimo tradiční „hipsterská“ názorová média, která na Souleymana pějí chválu už několik let. Pochybuji, že se stane novým Bobem Marleym nebo Youssou N'Dourem, na to je jeho hudba příliš syrová, ale nevidím důvod, proč by se teď nemohl objevit třeba v programu Colours of Ostrava.
Omar Souleyman – Wenu Wenu (Domino Records)
Hodnocení: 80 %
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
