Deska týdne s Kyklos Galaktikos: Mezi lovci mezer jsou rapový rébus, který se těžko luští

11. únor 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03313293.jpeg

„Alternativní“ rappeři formu žánru afroamerické kultury důsledně rozkládají. Hip hop tak začíná zajímat i labely, u kterých tato položka v katalogu může působit spíš jako výstřelek, což je ukazatelem širšího trendu. Rap je ovšem v případě dlouho očekávané desky Kyklos Galaktikos vycházející na undergroundové značce Polí5 jenom vybledlá nálepka, bližší jim je prozkoumávání rozdílných poloh elektronické avantgardy. Posunuli se o kus dál, ale působí dost zmateně a nejistě.

Když Kyklos Galaktikos před čtyřmi lety vydali svůj debut Osa dobra a pověsili ho zadarmo na internet, bylo to v hip hopu zjevení: neuvěřitelně energické, chytré, drzé a spontánní. O to opravdovější bylo, že se intermediální umělci Jan Burian a Jaroslav Hrdlička – tvořící dlouho předtím ve stejnojmenném kolektivu – v rolích rapperů cítili ještě trochu nesměle. Nesmlouvavá kritika konzumní společnosti, zfetované výjevy, kterými se proplétaly biblické motivy a tíživé otázky o umění – jejich témata se obloukem vyhýbala hiphopovým klišé a rap řezal jako břitva.

Na novince Mezi lovci mezer se tohle vytrácí: místo toho, že by se Kyklos snažili něco říct, slyšíme nedoslovené hříčky vystavěné spíš na libozvučnosti. Texty se stávají doprovodem a pozornost se obrací ke komponování se samplery, sbírání terénních nahrávek a zvukovým experimentům. Hiphopová forma se opatrně vytrácí a volně přelévá do jiných žánrových nádob – je tady mnohem víc slyšet noise a ve strukturách tracků vystavěných na repeticích ovlivnění minimalismem. V roztahaných skladbách (poslední Zrcadlo má téměř 19 minut) se má posluchač tendenci ztrácet a mnohdy se není příliš čeho chytnout – například popový refrén v singlu Nemehlo utopí ve tříminutovém, postupně gradujícím motivu, který vás vede do slepé uličky.

03311860.jpeg

Přečtěte si i recenzi Petra Ference: „Kyklos Galaktikos mají bohatou zásobu nápadů, fragmentů a nálad a lepí z nich, co to dá. Občas je těch slov na mě strašně moc, ale užvaněnost k hip hopu patří a tady aspoň promlouvají gramotní lidé. Je to svěží mix poezie, banality, bizarnosti, ironie a dalších příchutí. Jedinou výjimkou ze všeho zde vylíčeného vršení, vrstvení, křížení a protínání je závěrečné devatenáctiminutové Zrcadlo, jehož první čtvrthodinu tvoří minimalistická předehra z fázově posunutých repetic. Vynikající zklidnění poměrně hektické kolekce.“

Překračování hranic je esencí Kyklos Galaktikos, ať jde o výstavu, divadelní představení, videohru, nebo hudbu. Jenže desce Mezi lovci mezer ubírá na stravitelnosti, i když přístupnost rozhodně nebyla záměrem. Svou fantazii bohužel nedovedli zkrotit – jenom málo lidem se podaří sladit různorodé nápady v jedné skladbě do smysluplného celku. Nechali se zjevně unést něčím, co neumí reprodukovat. Mytologie, kterou kolem sebe budovali, se tak rozplývá v kryptických říkankách a tísnivých hluchých místech. Kde jste dřív nestačili vydechnout, tady tápete – příště by měli Kyklos mezery spíš něčím zaplnit.

Hodnocení: 60 %Kyklos Galaktikos – Mezi lovci mezer (Polí5, 2015), 70 min.

autor: Miloš Hroch
Spustit audio