Deska týdne: Suuns soustředěně útočí na své vlastní obzory

Přirovnání, které tvrdí, že Suuns jsou jednou z mála kapel, jež z rytmů tvoří písničky, není ani na páté řadovce Felt mimo. A ruku na srdce, zrovna tahle čtveřice nemá důvod z této originální cesty uhýbat. Tentokrát se oprostila od řešení velkých společenských témat, což jí ve výsledku rozvázalo ruce. „V létě jsem byl na jednom barbecue, kde organizátor všude navěsil hromady balónků,“ přibližuje zpěvák Ben Shemie nevinný zážitek, po kterém začaly vznikat první písničky. „Zaujala mne představa tlaku, odporu a výsledné tenze těsně před prasknutím. Podobné nutkání má asi hromada lidí, zkoušet prstem, kam až jde proniknout, aniž bych dopustil destrukci takového objektu. Navíc tohle přirovnání odpovídá atmosféře, ve které deska vznikala.“

Zatímco tedy u dva roky starého předchůdce Hold/Still okolí dostalo do defenzívy kapelu, tentokrát to byla stejná čtveřice prostá vnějších tlaků, která se naopak sama snažila posunovat hranice svého teritoria. Někdy se kvintetu zadařilo. Energií a jistou atmosférou očekávání je prodchnut první singl  Watch You, Watch Me, kdy se odlidštěný vokodér dostává do protikladu ke kolorativním bicím a analogově elektronické euforii. Velmi funkčně působí nečekané vpády saxofonu hned na několika místech alba. Vzdušná Baseline pak náhle otevírá dosud pečlivě utemňovaná okna zkušebny a nechává povlávající klávesové tóny unikat do volného prostoru.

Přesto na novince najdeme i dost míst, kde se Suuns tak trochu zamotali sami do sebe. Urputná Daydream se pokusila o mathrockové propletence, ty ale postrádají výraznou melodickou protiváhu. Hluková Moonbeams kromě přesvědčivé atmosféry nenabídne nic dalšího. Suuns se dostali do podobné situace jako post-punkoví souputníci The Soft Moon. I ti si předchozími nahrávkami vykolíkovali originální hrací pole a novou nahrávkou teď zkouší, zda je možné vytyčený prostor soustředěným tlakem rozšířit. Zůstává tedy primárně snaha o progres, tu a tam se ale vytrácí samotná písnička.

Suuns, stále zvukově jedineční indierockeři, na nové desce nenuceně zkouší posunovat svůj rukopis vpřed. Podruhé k tomu využívají služeb producenta Johna Congletona (mimo jiné St. Vincent), který se pokusil změnit ve studiu zaběhané návyky, vypěstované kvartetem během dekády fungování. Cílem mělo být donutit čtveřici k novému tvůrčímu pohled na sebe sama. U Felt se to Kanaďanům podařilo plus minus v polovině skladeb.

Suuns – Felt (Secretly Canadian, 2018)
Hodnocení: 70 %