Deska týdne: Vložte kočku narazili na zeď. Cesta už vede jenom zpátky

Hned první skladba Posun už svým názvem naznačuje, že Vložte kočku je kapela v pravém smyslu slova progresivní a nejvíc ze všeho se obává ustrnutí na jednom místě – „jak neustrnout“ je ostatně slogan, který se v textu taky objeví. Skupina ale jako by se rozhodla s oním omíláním stále stejných postupů bojovat tím nejzjevnějším způsobem. Hedvika je totiž přímým pokračováním předchozího alba SEAT, ve kterém je ale všechno zvětšeno, nafouknuto a přehnáno.

Dobrým příkladem je píseň Život, ve které Vložte kočku samplují Lenku Filipovou podobným způsobem, jako to minule dělali s Jaromírem Nohavicou ve skladbě Dvě nebo tři cesty. Co ale na předchozí desce doslova zářilo jako originální nápad, je tentokrát spíš únavné. Mathrockové rytmy, ostré syntezátory a dnes už klasický štěkavý polorap tvořily ke zlidovělému Nohavicovi skvělý kontrapunkt, v kombinaci s normalizačním popem jsou už ale jenom do absurdna protaženým gagem. Doslova nesnesitelné už jsou pak vokální eskapády v písni DD II (Dobrý den), kde připomenou šíleně klokotající mluvené slovo v podání třeba takového Jiřího Schmitzera.

Čtěte také

U Vložte kočku pořád platí, že mají víc nápadů než kterákoliv jiná česká kapela, a i na aktuální desce jsou některé z nich překvapivě funkční – stačí zmínit desátou skladbu pojmenovanou kryptickými závorkami, která zní jako WWW nebo Kyklos Galaktikos doprovázení nervní elektronikou podle střihu starých Autechre. Většina stopáže ale spíš funguje jako už několikrát slyšený vtip, který je čím dál tím těžkopádnější a kvůli téměř hodinové stopáži prakticky neuposlouchatelný. Víc než kdy jindy ale tentokrát platí, že bude velmi zajímavé sledovat, s čím Kočka přijde po Hedvice. Lze si totiž jenom těžko představit, že by cesta mohla vést jinam než k radikálnímu zjednodušení projevu.

Hodnocení: 65 %
Vložte kočku – Hedvika (Landmine Alert/Polí5, 2015)