Deska týdne: Wolves In the Throne Room unikají z moderního světa stále stejnou cestou

Wolves In the Throne Room založili bratři Nathan a Aaron Weaverovi v roce 2003 poté, co se ještě s několika přáteli přestěhovali na od světa odříznutou farmu Calliope v lesnatém bioregionu Cascadia na západním pobřeží USA. Jednu ze stodol tenkrát přestavěli na zkušebnu a čerstvé pocity ze života uprostřed přírody začali přetavovat do hudby. Inspirací jim byly zasněný shoegaze, temný hardcore, ale především romantický a okultismem načichlý black metal. Wolves In the Throne Room ale na oltář namísto severských bohů nebo satana dosadili přírodu. První dvě písně dokonce údajně vznikly na setkání radikálně ekologického hnutí Earth First! Tento spirituální podtext kapely se odráží i v její hudbě postavené na neúnavně tepajících blackmetalových bicích, přes které se vrství dlouhé a mohutné posmutnělé kytarové melodie a z pozadí vystupuje zamlžený hrdelní vokál Nathana Weavera. Jak tvrdí jeho bratr, hudba Wolves In the Throne Room má evokovat podobné transcendentální zážitky, jako tradiční rytmický způsob života v přírodě.

Když před dvanácti lety vyšel oficiální debut Diadem of 12 Stars, dostalo se kapele od konzervativních metalistů kvůli postojům i postmutnělé psychedelické hudbě posměšného označení „hipíci, co hrají metal.“ Nadšené reakce ale vyvolal v příbuzných subkulturách od punku po post-rock a zvuk Wolves In the Throne Room a dalších kapel z prostředí Cascadie (Fauna, Threnos) brzy získal následovníky z celého světa. Na pozdějších deskách Two Hunters (2007), Black Cascade (2009) a Celestial Lineage (2011) Wolves In the Throne Room ještě více pracovali na atmosferičnosti své hudby a postupně začali zapojovat syntezátory nebo hostující zpěvačky. Tento vývoj překvapivě vyvrcholil tři roky starým a kompletně syntezátorovým albem Celestite. Jeho přijetí bylo, mírně řečeno, vlažné.

 Po Celestite si Wolves In the Throne Room dali delší pauzu a nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo přijít nové album. Letošní deska Thrice Woven tak byla trochu překvapením. Kapela si ji vydala na vlastním labelu a vrací se na ní k začátkům na farmě. Je to poznat hned poté, co krátké folkové intro proříznou nečekaně syrové a tvrdé riffy doprovázené neúprosnými rychlými rytmy. V některých chvílích dokonce evokují Weakling, polozapomenuté průkopníky amerického neortodoxního black metalu z přelomu tisíciletí.

Na druhou stranu na albu dostávají výrazný prostor ambientní zpívané pasáže v podání Anny von Hausswolff. I když jsou oproti předchozím deskám očesané od pompézních aranží, v doprovodu nezbytně patetických rozmlžených kytarových ploch působí jako výplňové prvky, které je únavné vnímat. To se sice nedá říct o neofolkovém prologu druhé skladby The Old Ones Are With Us, předneseném Steve von Tillem z Neurosis, ale spíše než nápaditostí je to jeho charismatickým hlubokým hlasem. Začátek poslední z pěti písní se opírá o monumentální industriální atmosféru a dává naději v epickou gradaci celého alba. V závěru sice skutečně přichází nejsilnější melodie, ale proposlouchat se k ní musíme žánrovými etudami, které jsme už od Wolves In the Throne Room mnohokrát slyšeli. Přes snahu o oživení s pomocí hostů je jejich vlastní žánr pořád pevně drží na uzdě.

„Úspěch pro mě vůbec není motivací,“ řekl už před lety Aaron Weaver v rozhovoru pro metalový server Invisible Oranges. Podle nejnovější desky Wolves In the Throne Room se svého prohlášení drží dodnes. Thrice Woven nemá ambice být přelomovým albem a jen stěží způsobí takový rozruch jako Diadem of 12 Stars, jako standardní rituální nástroj k psychickému úniku z postmoderní doby ale stále funguje.

Wolves In the Throne Room – Thrice Woven (2017, Artemisia Records)
Hodnocení: 70%