Děti tráví venku méně času než vězni. Ke zdravému vývoji potřebujeme pobyt v přirozeném prostředí

Fenomén popsal americký novinář a spisovatel Richard Louv v knize Last Child in the Woods, kde se zabývá pojmem „nature deficit disorder“ neboli poruchou nedostatku přírody. „Není to diagnóza, spíš soubor určitých symptomů. Pobyt v přírodě je fyziologicky měřitelný. Už po dvaceti minutách procházky se třeba sníží krevní tlak,“ říká environmentální psycholog Adam Kyprý z děčínského Institutu Eko Art.

Zakladatel aplikované ekopsychologie Michael J. Cohen zdůrazňuje, že biologicky, psychologicky i spirituálně pocházíme z přírody. „Pokud chceme tyhle tři složky držet v rovnováze, je důležité, aby byly v kontaktu s přirozeným prostředím. Jenže my už často přírodu jako přirozené prostředí nevnímáme,“ konstatuje Adam Kyprý, který pracuje v lesní školce a zaměřil se na environmentální vzdělávání dětí, protože si uvědomil, že se tím dá předcházet mnoha problémům, které se musí složitě terapeuticky řešit v dospělosti.

Podobně přistupuje k environmentální výchově Prokop, který se svou ženou Kateřinou Pithartovou Kozinovou organizují na přírodu orientované letní tábory Do divočiny. „Tábory mi přinášejí naději, že se vlastně můžeme cítit dobře, když máme odpovědnost vůči širšímu celku. Každým dnem u dětí roste nadšení z toho, že jsou potřební, že můžou jít na dřevo, že někdo jí jídlo, které pomohly připravit, že si dokáží sami něco vyrobit,“ vypráví Prokop.

Co znamená návrat do přírody? Mají děti přirozenou vazbu na přírodu, nebo se ji musí učit? Proč jednoduché symboly a rituály v přírodě fungují? Co je to magický mód vědomí? Poslechněte si celý záznam Podhoubí z Lofofory.