Dětská skupinová terapie vypadá jinak než ve filmech. Nesedíme v kroužku jako anonymní alkoholici

10. duben 2024

„Když se u dětí objeví psychické problémy, ztrácí kontakt se skupinami, ve kterých doteď fungovaly. Vedoucí kroužků si je netroufnout vzít na tábor, děti jsou vyloučené a hrozně jim chybí společnost, se kterou by mohly sdílet svůj běžný život,“ říká psycholožka Anežka Čížková, jedna ze zakladatelek projektu Terapie venku. „My v tomhle těžkém životním období jejich skupinu suplujeme a pomáháme jim se vrátit zpátky do života.“

„Dětská skupinová terapie vypadá jinak, než vidíme ve filmech. Nesedíme v kroužku jako anonymní alkoholici. Skupina běží celý rok a navíc uskutečňujeme tři výjezdy, dva na víkend a jeden pětidenní v létě,“ přibližují koncept Terapie venku psycholožky Anežka Čížková a Anna Ohnisková.

„Na víkendech si společně vaříme, děláme spolu dřevo, zažíváme běžné věci. Když vidíme, že jsme to zvládli, posiluje to náš sebeobraz a odolnost. Děti se s námi cítí v bezpečí, to nejčastěji zmiňují. Vědí, že každý s něčím přichází, každý něco řeší a nikdo není ‚ten divnej‘, říká Anežka.

S čím děti do skupinové Terapie venku přicházejí? „Je to podobné s tím, s čím se obecně potkává mladá populace. Jde o problémy ve vztazích, sebepoškozování, problémy s emoční regulací, poruchy příjmu potravy. Pro většinu dětí je těžké o tom mluvit,“ dodává Anna.

„Příroda léčí sama o sobě.“ Poslechněte si rozhovor s psycholožkami z projektu Terapie venku.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.