Dívat se, jak se blízký trápí v panické atace bolí, ale neustálé doprovázení není cesta

Koncept self-efficacy se do češtiny překládá jako vnímaná osobní účinnost a volně si jej můžeme představit jako onu víru či přesvědčení, že náš život je v rámci možností v našich rukách. Zvyšujeme ji díky tomu, co už se nám podařilo, tím, že napodobujeme lidi kolem, kterým se daří a také tím, že jsme v kontaktu se sebou a svým tělem a jsme schopni zvládnout i nepříjemné stavy, které zažíváme.

Duševní poruchy jsou mnohdy doprovázeny sníženou mírou self-efficacy. „Když máte depresi, úzkost nebo jinou duševní nemoc, máte často i sníženou kapacitu pro získávání těch dobrých zážitků, zážitků úspěchu,“ popisuje souvislosti psycholožka Simona Hoskovcová. V terapii je možné na self-efficacy pracovat, ale žádá si to jednotný postup terapeuta a blízkého okolí člověka s duševními obtížemi. „Člověk s úzkostí se potřebuje naučit tu úzkost zvládnout a když ho v dobré víře budeme doprovázet všude tam, kde úzkost zažívá, tak mu to ve výsledku nepomůže,“ říká psycholožka.

Nepomáhá ani útěcha, že „to bude dobrý“. „Velmi často slyším, že když je někomu ouvej, tak mu lidé říkají, že to bude dobrý. Ale ono to nebude dobrý. My se musíme naučit říkat jiné věci. Je to mizerný, že máš panické ataky, že máš úzkosti, ale máme nástroje na to, jak je zvládnout a ty se je můžeš naučit používat,“ dodává Simona Hoskovcová.

Co s naší vnímanou osobní účinností udělají události, které ovlivnit opravdu nemůžeme? Jak zvládat situace, které se pravděpodobně nebudou zlepšovat a dá se očekávat, že se stav bude naopak postupně horšit? A je možné zranitelnost proměnit v odolnost? Poslechněte si Diagnózu F s psycholožkou Simonou Hoskovcovou.