Do Osla připlula mroží samice, chce pospávat a vyhřívat se

Umělkyně Nina Sanadze se proto rozhodla část této vzpomínky zachovat. Květiny z pietního místa chce proměnit v trvalé umělecké dílo, které bude oběti připomínat i v budoucnu. Jednotlivé květy suší, aby z nich později mohla vytvořit důstojnou připomínku tragédie.

Z místa piety se podle umělkyně nahromadily více než tři tuny materiálu a další stále přibývá. Ještě předtím, než měla jasnou představu o výsledné podobě projektu, požádala Židovské muzeum v Sydney o pomoc se shromážděním darů a květin. Podle stanice CNN úřady památník oficiálně uzavřely, lidé ale kytice nosí dál. Sanadze je proto průběžně sbírá a konzervuje.

Sušení a skladování představovalo podle Sanadze značnou logistickou výzvu. Muzeum zajistilo skladovací prostory i dopravu, květiny se převážely ve velkých pytlích. Na pomoc se sušením dorazilo přibližně sto dobrovolníků. Rostliny lisovali mezi papíry a následně je pečlivě třídili okvětní lístek po okvětním lístku, barvu po barvě.

Hotové dílo by mělo být dokončeno přibližně za rok, kdy se po rekonstrukci znovu otevře Židovské muzeum v Sydney. Přestože finální koncept projektu zatím vzniká, název má umělkyně už teď jasno. Projekt ponese jméno „Okvětní lístek po okvětním lístku,“ uvedla pro britskou BBC.

Studie publikovaná v časopise PLOS One odhalila souvislost mezi pocity sociální izolace a návykovým sledováním televizních pořadů. Podle výzkumníků mohou někteří lidé používat seriály jako způsob, jak uniknout realitě nebo nahradit chybějící sociální kontakt.

Autoři výzkumu Xiaofan Yue a Xin Cui z Univerzity Huangshan v Číně analyzovali odpovědi 551 dospělých, kteří patřili mezi intenzivní diváky. Účastníci sledovali televizi minimálně 3,5 hodiny denně a více než čtyři epizody týdně. Dotazníky se zaměřovaly na míru osamělosti, motivaci ke sledování i známky návykového chování.

Výsledky naznačují, že lidé s vyšší mírou osamělosti využívají seriály jako emocionální únik. Právě u nich se častěji objevují příznaky závislosti na sledování.

Podle Světové zdravotnické organizace postihuje osamělost přibližně 16 procent světové populace a představuje „vážnou hrozbu pro globální zdraví“.

Autoři studie zároveň upozorňují na omezení výzkumu. Zaměřili se pouze na sledování televize a nezkoumali jiné formy trávení času u obrazovek, například krátká videa na platformách YouTube nebo TikTok.

Zajímavé poznatky přinesla historická data z Velké Británie. Během druhé světové války zde vláda zavedla přídělový systém, který výrazně omezil dostupnost cukru. Britská BBC připomíná, že jednotlivci mohli týdně sníst přibližně 227 gramů cukru, dětem mladším dvou let nebyl přidělen žádný. Po zrušení přídělů v roce 1953 se spotřeba cukru u dospělých téměř zdvojnásobila.

Podle National Geographic právě toto období umožnilo vědcům sledovat dlouhodobé dopady rozdílné konzumace cukru. Děti, které během prvních tisíce dnů života byly vystaveny nižšímu příjmu cukru, měly v dospělosti o 20 procent nižší riziko kardiovaskulárních onemocnění, o 25 procent nižší pravděpodobnost srdečního selhání a o 31 procent nižší riziko mrtvice.

Podle nutriční vědkyně Federicy Amati z londýnské Imperial College hraje výživa v raném věku klíčovou roli ve vývoji mozku. „V dětství jídlo doslova buduje mozek,“ upozorňuje v rozhovoru pro BBC. Právě proto může být nadbytek cukru pro malé děti rizikový.

Odborníci zároveň upozorňují, že význam správné výživy nekončí dětstvím. V dospívání tělo potřebuje vyšší přísun živin než v pozdějším věku. Klíčové jsou zejména vápník, vitamin D, železo, bílkoviny a vitaminy skupiny B. Nedostatek těchto látek může mít dlouhodobé následky hlavně u mladých žen.

Studie také poukazují na souvislost mezi stravou a duševním zdravím. Rozmanitý jídelníček bohatý na nerafinované rostlinné potraviny, ryby a pravidelný režim stravování je spojován s lepší psychickou kondicí. Naopak energeticky vydatná, nutričně chudá strava a nepravidelná jídla mohou riziko psychických obtíží zvyšovat.

Tuto otázku by mohla pomoci zodpovědět nová studie ze Stockholmské univerzity, na kterou upozornil americký deník The New York Times. Tým vedený profesorem archeologie Svenem Isakssonem tam objevil stopy jedu na 60 000 let starých hrotech šípů z Jižní Afriky. Nejstarší dosud známé stopy použití jedu pocházely z doby před 35 000 lety, takže tyto hroty představují zdaleka nejstarší důkaz použití otrávených zbraní.

„Je to velký skok, ale mohlo by se jednat o ještě starší praxi. Toto je zatím jen nejstarší důkaz,“ uvedl k objevu dr. Isaksson. Objev zapadá do dosavadních poznatků, podle nichž měli raní Homo sapiens kognitivní schopnosti blízké těm našim. Lovci totiž museli znát místní rostliny a jejich účinky, aby mohli šípy potřít jedem, a zároveň umět vyrobit speciální zbraně se správným dávkováním.

Dr. Isaksson a jeho kolegové zkoumali vzorky, které byly původně objeveny v roce 1985 ve skalním úkrytu Umhlatuzana ve východní části Jižní Afriky. Úkryt obsahuje vrstvy archeologických pozůstatků, které zde zůstaly před desítkami tisíc let. Vědci se rozhodli podrobněji prozkoumat několik křemenných hrotů šípů, které byly nalezeny v sedimentech starých odhadem 60 000 let.

Chemická a molekulární analýza zbytků jedu naznačuje, že pochází z laskavce, tedy rostliny boophone disticha, která roste po celé Jižní Africe. Domorodé komunity, včetně kmenů San a Khoe, tuto rostlinu po generace využívají pro její toxické i léčivé účinky.

Základní zdroje pitné vody jsou nenapravitelně poškozené a miliardy lidí nemají dostatek vody k uspokojení svých základních potřeb, prohlásili vědci v rozsáhlé zprávě Univerzity OSN.

Výzkumníci přirovnali lidstvo k člověku, který si pod sebou podřezává větev. O studii píše například list Washington Post. Svět podle ní překračuje svůj roční „limit příjmu vody“ – spotřebovává víc vody, než se stihne obnovit z deště a sněhu. Lidstvo také vyčerpává dlouhodobé vodní zásoby uložené v podzemních vodních nádržích, ledovcích a ekosystémech. Zároveň lidé umožňují, aby byly zbývající zásoby sladké vody znečištěné odpadem, zemědělstvím a průmyslovou činností.

Zpráva podle listu The Guardian říká, že od počátku 90. let se polovina velkých jezer na světě zmenšila. Ohroženy jsou dokonce i země, jako je Velká Británie, protože jsou závislé na dovozu potravin a dalších produktů, jejichž výroba vodu vyžaduje. Podle studie až 2 miliardy lidí žijí na půdě, která se propadá v důsledku kolapsu podzemních vodních rezervoárů.

Profesor Kaveh Madani, který vedl výzkum, uvedl, že sice ne všechny povodí a země spadly do vodního bankrotu, ale svět je propojený a velká část přírodních systémů překročila kritickou hranici spotřeby vody.

Zpráva vyzývá k zásadnímu přehodnocení způsobu ochrany a využívání vody po celém světě. To by zahrnovalo omezení práv a nároků na odběr vody tak, aby odpovídaly dnešnímu sníženému množství zdrojů, a transformaci odvětví s vysokou spotřebou vody jako je zemědělství a průmysl. Vyžadovalo by to změnit pěstování plodin, efektivnější zavlažování a omezit plýtvání v městských vodovodních systémech.

Veronika podle nové studie prokázala ještě pokročilejší schopnosti – používala různé konce dřevěného koštěte k poškrábání se na různých částí svého těla. Podle vědců, které cituje web New York Times, se jedná o příklad flexibilního používání nástrojů, což je chování, které je v živočišné říši relativně vzácné. Studie byla publikována v časopise Current Biology a je prvním vědeckým článkem popisujícím používání nástrojů u skotu, který tradičně není známý svou inteligencí.

Jak připomíná web WIRED, schopnost používat nástroje ke zlepšení svých životních podmínek prokázali zatím jen šimpanzi. Nedávné studie dál jmenují velryby jako jediná mořská zvířata schopná používat složité nástroje. Veronika se k této exkluzivní skupině vynalézavých zvířat brzy připojí.

Vědci si kraví vynalézavosti všimli ve videích, která kolovala po sociálních sítích. Navštívili farmu, provedli behaviorální testy a kontrolované pokusy. Opakovaným pozorováním ověřili, že její rozhodnutí byla konzistentní a funkčně vhodná.

Její schopnosti se neomezují jen na škrábání. Vědci krávě nabídli různé textury a předměty a ona si je přizpůsobila podle svých potřeb. Někdy si vybrala štětiny koštěte, jindy zase tvrdší hrot. Vědci tvrdí, že používala různé části stejného nástroje pro konkrétní účely a dokonce upravovala svou techniku v závislosti na typu předmětu nebo části těla, kterou si chtěla poškrábat.

Vědci doufají, že studie, která je součástí malé, ale rostoucí literatury o kognici hospodářských zvířat, by mohla podnítit lidi ke změně vnímání hospodářských zvířat. „Víme, že mají emoce, že zvířata jsou sofistikovaná, zjevně stále existuje velký rozpor mezi tím, co očekáváme, že tato zvířata dokážou, a tím, co skutečně dělají.“ Uzavírá Christian Nawroth, který se na výzkumu nepodílel a studuje kognitivní schopnosti hospodářských zvířat ve Výzkumném ústavu pro biologii hospodářských zvířat v Německu.

DATUMDUTAM má pomáhat lokální scéně být vidět a usnadnit ji cestu mezi účinkujícími a publikem. Jde o otevřený a jednoduchý systém pro hudebníky a hudebnice, kapely, kluby a promotéry z celé republiky. V digitálním prostředí má nahradit tradiční plakátovací plochu. Kdokoliv zde může zdarma zveřejnit hudební událost, klubový večer, festival, DIY koncert v bytě nebo garáži, workshop nebo jiný formát.

Důležitou součástí projektu je e-mailový odběr. Ten slouží jako přímý způsob, jak zůstat ve spojení s hudebním publikem. Kdokoliv se může přihlásit k odběru koncertů podle místa a žánru i konkrétních účinkujících a dostávat tak přehled toho, co se v nejbližší budoucnosti chystá - bez scrollování, bez reklam, bez sociálních sítí a jejich neprůhledných algoritmů, uvádí Martin Hůla na svém webu.

Z pořadatelského pohledu je přístup do portálu také velmi jednoduchý. Stačí pouze zadat email a přijde vám heslo. Poté přidáte akci, nastavíte kdy, kde a kdo na akci vystupuje.
Martin Hůla někdy také jako Bonus, Bourek nebo Martin Tvrdý je hudebník, skladatel, producent, sound designer a grafik.

Martina také dlouhodobě zajímá vizualita české hudby, zejména té nezávislé a alternativní, proto má platforma sloužit i jako archiv a galerie plakátů. Na portálu lze třídit koncerty podle regionů nebo žánrů.

Koncept aplikace s názvem „Are You Dead?“ je jednoduchý. Kliknutím na velké tlačítko musí uživatelé každé dva dny potvrdit svým blízkým, že jsou naživu. Pokud tak neučiní, systém je spojí s kontaktem určeným pro případ nouze a informuje je o možných nesnázích.

Ačkoliv úspěch aplikace musí být zčásti způsoben jejím chytlavě znějícím názvem, společnost Moonscape Technologies, která stojí za aplikací, uvedla, že bere na vědomí kritiku současného názvu a zvažuje jeho možnou změnu.

V pátek 9. ledna ráno aplikace zmizela z dostupných serverů pro stažení, k čemuž vývojáři neuvedli důvod. Následně na svém oficiálním účtu na čínské sociální platformě Weibo oznámili přechod k novému názvu „Demumu.“ Nové pojmenování mělo být tajemnější, neobstálo ale u veřejnosti. Tvůrci tak v reakci nabízí odměnu tomu, kdo pro aplikaci najde nové jméno. Podle ABC News se již do hledání názvu připojilo přes 10 000 lidí.

Předpokládá se, že populace tučňáků císařských v tomto století prudce poklesnou v důsledku ztráty přirozeného prostředí na Antarktidě, a to kvůli oteplování oceánů a úbytku sezónního mořského ledu.

Desetiletá studie vedená organizací Penguin Watch na Oxfordské univerzitě a Oxford Brookes University odhalila dramatické změny v chování tučňáků, přičemž u některých jedinců se období rozmnožování posunulo o více než tři týdny.

Největší změnu vykázali tučňáci oslí, s průměrným posunem o třináct dní za desetiletí, v některých koloniích až o 24 dní. To představuje dosud nejrychlejší změnu v načasování rozmnožování zaznamenanou u jakéhokoli ptáka. Rovněž tučňáci kroužkoví a brýloví posunuli svůj rozmnožovací čas, a to v průměru o deset dní.

Posun času rozmnožování může zapříčinit narušení přístupu tučňáků k potravě, což zvyšuje obavy o jejich přežití. Sezóna lovu potravy u těchto tučňáků se znepokojivě prodlužuje.

Tučňáci se rozmnožují čím dál dříve, což pro ně může být podle deníku Guardian osudné. Pokud se mláďata narodí dříve, než se objeví jejich kořist, budou hned od prvních dnů života čelit nedostatku potravy.

Zatím není jasné, jaký konkrétní mechanismus posouvá data rozmnožování tučňáků dopředu. Mohly by k tomu vést vyšší teploty, jako u mnoha jiných zvířat a rostlin, dřívější lámání ledu a tání sněhu nebo dřívější kvetení fytoplanktonu.

Tučňáci hrají klíčovou roli v antarktických potravních řetězcích. Přenášejí živiny z hluboké vody na povrch, což je nezbytné, aby řasy mohly dokončit fotosyntézu. Vědci se obávají, že úbytek těchto druhů zvýší riziko rozsáhlého kolapsu ekosystému.