Dokument Otázky pana Lásky: Jak se žije schizofrenikům?

I přes svou vážnou nemoc je ale ohromně kreativní, činorodý a působí neuvěřitelně optimisticky. O svých problémech se Jirka ve filmu zmiňuje spíš okrajově – popisuje svůj strach z jízdy autobusem, svou občasnou podezíravost a nedůvěru vůči ostatním lidem, svoji obsesi číslem 28 nebo své občasné halucinogenní představy.

Režisérka filmu Dagmar Smržová se v rozhovoru svěřila, že jejím cílem nebylo představit Jirku jako trpícího blázna: „Jirka má ohromný smysl pro humor a velký nadhled, proto jsem ráda, že film ve výsledku působí optimisticky.“

Kromě zdánlivě všedních Jirkových dní se dokument dotýká i života dnešní venkovské komunity, která navenek může působit velmi idylicky, nicméně pod povrchem tady často vře lidská závist a zášť. Jirka, který má asi i z důvodu své nemoci v některých ohledech velmi zostřené vnímání, si tyhle problémy v mezilidských vztazích uvědomuje velmi silně a občas se proti nim svými svéráznými prostředky snaží bojovat.