Dora Dutková se v Papaveru vrhá do dobrodružství botaniky

03049209.jpeg
03049209.jpeg

V knihkupectvích jsou řady knih, které si své čtenáře hledají snadno; lákají je výmluvným názvem či přebalem... Pak jsou ale i takové, jejichž titul nic moc nenapoví a mnohdy vlastně úplně zmate. Papaver Dory Dutkové ale dokazuje, že právě tyhle knížky se někdy vyplácí kupovat.

Dora Dutková je výtvarnice. Vystudovala ateliér ilustrace a grafiky na pražské UMPRUMce a věnuje se oběma oborům a navrch malování a animovaným filmům. Kromě ilustrování cizích knih ale sem tam vytvoří i svou vlastní. Po knížce pro děti a sešitu z publikace 12 malých hororů nedávno v Argu vyšel tenký svazek Papaver.

Ani v téhle knížečce ale Dutková nezapře, co je její parketa – obrázky a výtvarné zpracování jsou stěžejní. Zároveň ale dokázala všechny ty krásné ilustrace propojit jednou myšlenkou a najít vtipný a originální koncept. Papaver nese podtitul Dobrodružství botaniky a sama autorka se na obálce označuje jako pouhá editorka. Své dílko prezentuje jako sebrané zajímavosti z oblasti rostlinopisu. Ke každé nově objevené květině se pojí drobný příběh, který za jejím objevem stál, a důkladný popis jejích specifik.

Dočteme se o vzácném květu, který nosíval na klopě slavný pěvec Enrico Caruso, o rostlině, které se nejlépe daří ve výrazně narušeném ekosystému, o slepém objeviteli nových druhů nebo o sourozencích dlouhodobě šlechtících pokojové rostliny, které od nich na uvedeném e-mailu můžete zakoupit.

Nadsázka a ironie je už z uvedených příkladů myslím patrná. I tak je ale Papaver občas v knihkupectvích řazený do oddělení pro zahrádkáře a někteří čtenáři a recenzenti jsou zmatení, či dokonce pobouření. Ti, kteří knihu vzali z regálu o zahradničení, na to ostatně mají i právo. Tohle totiž rozhodně není žádný atlas rostlin; je to důmyslná a inteligentní mystifikace. Částečně opravdu pracuje s reálnými fakty, částečně je ale výplodem autorčiny fantazie.

Záměnu se seriózně zamýšlenou odbornou publikací může zřejmě způsobovat i vzorné dodržení formálních náležitostí. Dutková poctivě uvádí latinské názvy, poznámky pod čarou, přetisky „autentických“ dokumentů i popisky jednotlivých částí rostlin. A neopomene ani závěrečný rejstřík jmen. Volně taky kombinuje odborné popisky se záznamy vyprávění objevitelů, čímž dokazuje, že je nejenom nadaná ilustrátorka, ale umí citlivě pracovat i s jazykem.

Že míchá realitu s fikcí, je tak nakonec úplně jedno, Papaver je hlavně zábavné čtení. A jestli se chce někdo pídit, co je pravda a co holý výmysl, nechť se pídí.

Dora Dutková – Papaver
Praha: Argo, 2013. 64 stran.