Drsnost chci vyvažovat láskou a příliš komfortu zase nepohodlím, říká Pavel Fuchs, který prožil klinickou smrt
„Měl jsem drsnou výchovu, ale chápu, že doba byla jiná, a vím, že mě rodiče milovali. Já jsem na rozdíl od nich relativně finančně zajištěn a snažím se dostat do života zase přirozenou nepohodlnost,“ říká Pavel Fuchs, který po zdravotních komplikacích, operaci a kómatu už patnáct let žije bez tlustého střeva. Ale nežije vůbec špatně: mimo jiné šéfuje technologické firmě a společnosti zabývající se lisovanými nápoji.
S Pavlem se znám už řadu let, spolupracujeme denně na projektech různého typu a jeho příběh mě vždy fascinoval. Nejenže je to z mých známých jediný člověk, který zažil tzv. klinickou smrt, je to také jeden z mála lidí, kteří život berou s lehkostí a smrt vnímají jako jeho přirozenou součást. Těšil jsem se, až jeho inspirativní vnímání budu moci zaznamenat a předat dál.
„Vím, jak vypadá smrt, ale jde to těžko popsat. Zaplavil mě klid a pohoda. Zároveň je to nějaké zúčtování dosavadního života, ve kterém dost nezaujatě existuje určitý systém plus, minus, sečteno, podtrženo,“ svěřuje se Pavel Fuchs se svojí unikátní zkušeností.
Poslechněte si rozhovor Václava Roučka s Pavlem Fuchsem o tom, jak je pro něj důležité manželství, proč nebyl u porodu a jak se dá podle něj umírat dobře.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
