Nikdo nechce traumata přenášet na děti, jsou to nezahojitelný rány, říká herec David Prachař

„Táta miloval čas, kdy nebyl v divadle a netočil, měl rád chalupu a zahradu, obklopoval se různejma lidma, vyhledával samotu a přátele z jiných povolání. Byl schopnej odstupu, díval se na sebe z kritickýho hlediska, to jsem na něm vždycky cenil,“ říká v úvodu David o svém otci Iljovi, který patřil mezi nejvýznamnější české herce 20. století.

„Vím, že všichni můžou říkat, že za mým úspěchem stojí rodiče, že jsem protekční, ale já chci dělat svojí práci co nejlíp. Jasně, že mám výhodu, že jsem z herecký rodiny. Dává mi to ale hlavně motivaci se v herectví posouvat,“ svěřuje se David.

„Říká se, že první generace hromadí matejek, druhá ho užívá a třetí ho rozfrcá, třeba to takhle funguje i u emocí. Nikdo, kdo zažil trauma, ho nechce opakovat a přenášet na dítě. Čisté emoce nesmí zvítězit, protože pak může přijít násilí a vznikají nezahojitelný rány pro děti,“ říká v druhé části rozhovoru David.

„Když jsem byl malej a táta byl hodně v práci, tak mi to bylo líto, ale teď už je to dobrý, vídáme se často,“ říká František. „Když se na to dívám zpětně, tak vidím, že jsem mohl práci omezit a být víc s dětma. Ale když má každý svůj prostor, rodiče se nehádají, tak to děti samozřejmě snáší mnohem líp,“ uzavírá David.

Poslechněte si třetí díl série S otci a syny v podcastu Pochlap se s Davidem a Františkem Prachařovými.