Duševní nemoc nemusí být překážkou pro práci v byznysu a byznys není vždy „nelidský korporát“, říká psycholožka

Když jsem během příprav magazínu Diagnóza F v minulých letech mluvila s některými hosty o tom, jak moc a s jakými tématy se na ně obracejí vysocí manažeři, dozvěděla jsem se mimo jiné to, že manažeři častěji než psychoterapii využívají koučování. Tedy spíše – chodí na psychoterapii, řeší psychoterapeutická témata, ale říkají tomu koučování. Možná proto, že přiznat, že chodí na terapii, by bylo něco jako vyjádření vlastní slabosti a neschopnosti si své problémy vyřešit sám.

Čtěte také

Diagnóza F: Lidé s duševní nemocí často zůstávají mimo trh práce

I mezi nabízenými bonusy pro zaměstnance různých firem jsou častěji koučovací a vzdělávací programy než samotná terapie. Poslední rok s covidem to ale, zdá se, mění. „Firmy si uvědomují, že potřebují nabídnout svým zaměstnancům něco, aby se v téhle těžké době cítili lépe, protože ten dlouhodobý stres už nezvládají bez potíží,“ říká psycholožka, psychoterapeutka a supervizorka Věra Rašková.

Ačkoliv se v médiích občas objevují příběhy lidí, kteří se potýkají s nějakou duševní poruchou, v jejímž důsledku je pro ně nesnadné obstát na pracovním trhu, není podle Raškové duševní porucha hendikepem pro práci v byznysu. Kromě jiného proto, že hranice mezi duševním zdravím a nemocí nemusí být zcela zřetelná.

Může být práce v byznysu spouštěčem duševních poruch? Proč o sebe zapomínáme pečovat a jak bychom to mohli dělat? A co dobrého nám přinesla rok trvající koronakrize? Poslechněte si Diagnózu F s Věrou Raškovou.