Diagnóza F: Jak probíhá pracovní trénink duševně nemocných?

13. listopad 2014

V předchozích rozhovorech o paranoidní schizofrenii často zaznívalo, že pro lidi s duševním onemocněním, konkrétně paranoidní schizofrenií, je z různých důvodů obtížné fungovat v běžném zaměstnání. I přesto ale většina z nich pracovat chce, ať už z důvodu nedostatku peněz, potřeby být někde prospěšný, či alespoň mít nějaký pravidelný režim.

Občanské sdružení Green Doors se snaží pomáhat duševně nemocným mimo jiné práci hledat, vydržet v ní, ale zároveň si ji i aktivně zkoušet. „V třech zařízeních, dvou kavárnách a jedné restauraci máme takzvaná tréninková místa,“ říká v rozhovoru Diagnózy F příjmová terapeutka o. s. Green Doors Jana Votípková. „Klienti, kteří chtějí pracovat, přicházejí ve fázi, kdy je nemoc nějakým způsobem stabilizovaná, a zároveň ve chvíli, kdy jsou už rozhodnutí něco dělat, něco podniknout. Často přicházejí s tím, že by rádi měli nějakou pravidelnou aktivitu. Lidé, kteří dosud neměli žádnou pracovní zkušenost, ji chtějí získat a lidé, kteří dříve pracovali, si chtějí obnovit pracovní dovednosti a návyky – znova chodit do práce, vstávat, mít nějakou povinnost. Tím, že jsme tréninková kavárna, tak se víc ptáme, co konkrétního by chtěli trénovat – přicházejí s tím, že by chtěli mít kontakt s lidmi, trénovat komunikaci, vycházet s lidmi, a často také zmiňují pocit užitečnosti.“

Vaši klienti, respektive pracovníci na tréninkových místech „jenom“ pracují, nebo mají i možnost jít za nějakým pracovníkem a mluvit o tom, co se jim daří či nedaří?
Pracovní trénink v kavárnách probíhá tak, že člověk má směny, pracuje a po každé směně následuje krátká pracovní schůzka, kde se hned shrne den, ten člověk dostane reflexi na svou práci, co se dařilo, co by případně mělo být jinak, na čem zapracovat. Zároveň má možnost využít konzultací i mimo pracovní dobu, tyto konzultace probíhají zhruba jednou za tři týdny, příp. podle potřeby klienta.

S čím mají klienti obvykle největší potíže?
To se asi nedá takhle obecně říct. Někdo potřebuje v práci trénovat zodpovědnost, pravidelné docházení a to, že když nemůžu přijít do práce, musím se omluvit. Jiný člověk trénuje třeba asertivitu a schopnost říct si, když něco potřebuji. Často se setkávám s tím, že klienti se neumějí ptát, a tak trénují i to, že když něco nevědí, tak je možné se jít na to zeptat.

Máte nějakou zpětnou vazbu, víte, jak se vašim klientům daří v životě poté, co opustí vaši službu?
Zpětnou vazbu cíleně zjišťujeme, klientům voláme po třech měsících a po roce. Minulý rok jsme takto po roce kontaktovali dvanáct lidí a osm z nich pracovalo na otevřeném trhu práce, tři lidé pokračovali v nějakém tréninku či na chráněném pracovním místě a jeden byl doma s tím, že cítil, že je to pro něj v tu chvíli to nejlepší.

Míra zapojení duševně nemocných do společnosti je odlišná a závislá na reálném zdravotním stavu člověka. Celý rozhovor o tom, jak pomáhá sdružení Green Doors duševně nemocným v pracovní a sociální rehabilitaci, si poslechněte ze záznamu.

autor: Adéla Paulík Lichková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.