Dva líbající se muži na sítích ukazují, k čemu může vést diskriminace

15. červenec 2022

Největší audioportál na českém internetu

Polibek dvou českých hudebníků vyvolal řadu otázek (ilustrační foto) | Foto: Pexels, CC0 1.0

Bez diskriminace queer lidí nebude ani diskuze nad queerbaitingem. Poslechněte si komentář Johanny Nejedlové

Časopis Esquire na Instagramu uveřejnil promo video, na němž se líbají dva čeští hudebníci. Chyběl jakýkoliv komentář a kontext a o obou mužích se do té doby nemluvilo ve spojitosti s LGBTQ+ komunitou. Hudebníci se za působení ve videu omluvili, jeden se zároveň vyoutoval. Časopis na svém profilu mazal komentáře s kritikou, omluvy jsme se od něj nedočkali. Co bylo vlastně na neškodném polibku špatně?

Pojem queerbaiting popisuje to, když se veřejně známá osoba prezentuje tak, že by mohla mít romantický vztah s osobou stejného pohlaví. Ve sdělení ale většinou chybí další kontext. Výjev nás má zaujmout a my se máme chtít dívat. Problém je právě v tom, když to ta osoba dělá proto, aby zvýšila svoji popularitu, dosah a nebo aby na tom vydělala peníze. Vlastně tak využívá toho, že LGBTQ+ lidé jsou stále v mediálním prostoru nedostatečně reprezentovaní a my se na takový obraz chceme dívat.

Nemůžeme vědět, jaké byly motivace obou hudebníků. Odhadnout zájem časopisu, který k videu připojil hashtagy svých sponzorů nebude tak těžké. Když mluvíme o firmách, nebo o celých státech, které se snaží vylepšit svůj veřejný obraz zdánlivou podporou queer komunity, nazýváme strategii pinkwashingem.

Co je pinkwashing, vysvětlují srozumitelně Zora Hesová a Hana Kulhanková v knize Byli jsme tu vždycky. Jedná se o špatnou praxi, kdy instituce nebo společnosti zdánlivě podporují LGBTQ+ hnutí, reálně však pro zlepšení práv a pozice komunity nedělají nic. Společnost Facebook například před pár lety během pride měsíce ukazovala sledujícím duhové vlajky a přála šťastný pride. Později se však ukázalo, že využila dat, která má o uživatelích sociální sítě a tyto vlajky ukázala jen těm, o kterých věděla, že takový krok ocení. Lidem kteří nepodporují LGBTQ+ práva nic takového neukázala.

Johanna Nejedlová Konsent

Firem, které prodávají všechny možné výrobky od ponožek po kbelíky, olepené duhovou vlajkou, ale reálně pro podporu queer práv nic nedělají, je mnoho. V situaci, kdy podle průzkumů v Česku polovina zaměstnanců a zaměstnankyň v práci tají svoji sexualitu, a 24 % čelilo negativním poznámkám, je to smutné.

Poprvé byl pinkwashing popsán ve spojitosti se státem Izrael v roce 2011, když Sarah Schulman kritizovala jeho snahu o prezentování se jako státu podporujícího lidská práva a především práva gayů a leseb. Stát v rámci svého PR navenek komunikoval svou podporu pride pochodům v Tel Avivu a nazýval se gay Mekkou. Regoval tak na četnou kritiku kvůli masakru v palestinských uprchlických táborech Sabra a Shatila.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

V Tel Avivu se gayům a lesbám skutečně nemusí žít špatně. Reálně ale práva, která v Izraeli gayové a lesby mají, zdaleka neodpovídají západním demokratickým standardům. Sňatky gayů a leseb tam jsou nemožné. Vzít se dokonce nemůže ani muslim a židovka, jelikož Izrael vůbec nemá civilní sňatky. Stát, který bývá často kritizován za porušování lidských práv ve vztahu k Palestincům a Palestinkám, se tak proklamovanou podporou pridu snaží přelakovat na růžovo.

Mnohé firmy přistupují k podpoře pridu i queer práv zodpovědně. Část svých zisků z prodejů duhových výrobků věnují na podporu LGBTQ+ aktivit a zavádějí v pracovním prostředí pravidla, která napravují chybějící rovná manželství. Třeba tím, že nabízejí stejné podmínky registrovaným partnerům, jako by byli manželé. Jiné firmy aktivně bojují s homofobií na pracovišti.

Společností, které se dopouštějí, ať už vědomě či nevědomě pinkwashingu, je ale mnoho. Jestli nechceme dumat nad tím, co je a co není pinkwashing, stačí, když se zasadíme o to, aby gayové, lesby a další lidé z queer komunity nebyli nijak diskriminováni.

Co je to pinkwashing a odkud se vzal? Jak ho mohou pro zisk využívat soukromé společnosti? A co vlastně bylo špatně na neškodném polibku dvou českých hudebníků? Poslechněte si celý komentář Johanny Nejedlové.