Dva líbající se muži na sítích ukazují, k čemu může vést diskriminace

15. červenec 2022

Časopis Esquire na Instagramu uveřejnil promo video, na němž se líbají dva čeští hudebníci. Chyběl jakýkoliv komentář a kontext a o obou mužích se do té doby nemluvilo ve spojitosti s LGBTQ+ komunitou. Hudebníci se za působení ve videu omluvili, jeden se zároveň vyoutoval. Časopis na svém profilu mazal komentáře s kritikou, omluvy jsme se od něj nedočkali. Co bylo vlastně na neškodném polibku špatně?

Pojem queerbaiting popisuje to, když se veřejně známá osoba prezentuje tak, že by mohla mít romantický vztah s osobou stejného pohlaví. Ve sdělení ale většinou chybí další kontext. Výjev nás má zaujmout a my se máme chtít dívat. Problém je právě v tom, když to ta osoba dělá proto, aby zvýšila svoji popularitu, dosah a nebo aby na tom vydělala peníze. Vlastně tak využívá toho, že LGBTQ+ lidé jsou stále v mediálním prostoru nedostatečně reprezentovaní a my se na takový obraz chceme dívat.

Nemůžeme vědět, jaké byly motivace obou hudebníků. Odhadnout zájem časopisu, který k videu připojil hashtagy svých sponzorů nebude tak těžké. Když mluvíme o firmách, nebo o celých státech, které se snaží vylepšit svůj veřejný obraz zdánlivou podporou queer komunity, nazýváme strategii pinkwashingem.

Co je pinkwashing, vysvětlují srozumitelně Zora Hesová a Hana Kulhanková v knize Byli jsme tu vždycky. Jedná se o špatnou praxi, kdy instituce nebo společnosti zdánlivě podporují LGBTQ+ hnutí, reálně však pro zlepšení práv a pozice komunity nedělají nic. Společnost Facebook například před pár lety během pride měsíce ukazovala sledujícím duhové vlajky a přála šťastný pride. Později se však ukázalo, že využila dat, která má o uživatelích sociální sítě a tyto vlajky ukázala jen těm, o kterých věděla, že takový krok ocení. Lidem kteří nepodporují LGBTQ+ práva nic takového neukázala.

Johanna Nejedlová Konsent

Firem, které prodávají všechny možné výrobky od ponožek po kbelíky, olepené duhovou vlajkou, ale reálně pro podporu queer práv nic nedělají, je mnoho. V situaci, kdy podle průzkumů v Česku polovina zaměstnanců a zaměstnankyň v práci tají svoji sexualitu, a 24 % čelilo negativním poznámkám, je to smutné.

Poprvé byl pinkwashing popsán ve spojitosti se státem Izrael v roce 2011, když Sarah Schulman kritizovala jeho snahu o prezentování se jako státu podporujícího lidská práva a především práva gayů a leseb. Stát v rámci svého PR navenek komunikoval svou podporu pride pochodům v Tel Avivu a nazýval se gay Mekkou. Regoval tak na četnou kritiku kvůli masakru v palestinských uprchlických táborech Sabra a Shatila.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

V Tel Avivu se gayům a lesbám skutečně nemusí žít špatně. Reálně ale práva, která v Izraeli gayové a lesby mají, zdaleka neodpovídají západním demokratickým standardům. Sňatky gayů a leseb tam jsou nemožné. Vzít se dokonce nemůže ani muslim a židovka, jelikož Izrael vůbec nemá civilní sňatky. Stát, který bývá často kritizován za porušování lidských práv ve vztahu k Palestincům a Palestinkám, se tak proklamovanou podporou pridu snaží přelakovat na růžovo.

Mnohé firmy přistupují k podpoře pridu i queer práv zodpovědně. Část svých zisků z prodejů duhových výrobků věnují na podporu LGBTQ+ aktivit a zavádějí v pracovním prostředí pravidla, která napravují chybějící rovná manželství. Třeba tím, že nabízejí stejné podmínky registrovaným partnerům, jako by byli manželé. Jiné firmy aktivně bojují s homofobií na pracovišti.

Společností, které se dopouštějí, ať už vědomě či nevědomě pinkwashingu, je ale mnoho. Jestli nechceme dumat nad tím, co je a co není pinkwashing, stačí, když se zasadíme o to, aby gayové, lesby a další lidé z queer komunity nebyli nijak diskriminováni.

Co je to pinkwashing a odkud se vzal? Jak ho mohou pro zisk využívat soukromé společnosti? A co vlastně bylo špatně na neškodném polibku dvou českých hudebníků? Poslechněte si celý komentář Johanny Nejedlové.

autor: Johanna Nejedlová
Spustit audio