Elon Musk se stal přesně tím, co tvrdil, že nenávidí

V roce 2020 šlo o negativní zprávy deníku New York Post o synovi kandidáta na prezidenta Joea Bidena. Informace pocházely z počítače, který se dostal do rukou redakce. Kromě bezpochyby novinářsky hodnotných udajů o jeho obchodní činnosti tu byly také lascivní fotografie zachycující sexuální a drogový život Huntera Bidena. A některé z nich newyorský deník zveřejnil.

Větší bouři než samotná zpráva ale vyvolal fakt, že se sociální sítě v čele s Twitterem rozhodly blokovat odkazy, které na ni vedly. Přímo New York Postu pak Twitter zablokoval účet. Mnoho lidí – včetně autora tohoto komentáře – to popudilo. Novinářská etika vydání některých částí dat z počítače byla jistě sporná, ale blokace ze strany sociálních sítí byla bezprecedentním zásahem do svobodného šíření informací souvisejících s nadcházejícími volbami.

Matěj Schneider|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

Blokace zprávy o Hunteru Bidenovi spustila lavinový efekt, který vyústil až v to, že nejbohatší muž světa Elon Musk Twitter koupil. Musk kritizoval mimo jiné právě přístup vedení Twitteru a sliboval, že pod jeho vedením se změní. Jedním z jeho prvních kroků bylo zpřístupnění interní komunikace ohledně této kauzy spřáteleným novinářům.

Přestože Musk sám sebe rád vydává za vyznavače „absolutní svobody projevu“, od svého převzetí sítě před dvěma lety dokázal, že tuto problematiku nemá příliš promyšlenou. A že k jednotlivým kauzám, kterých se svoboda projevu dotýká, přistupuje dosti nahodile.

Čtěte také

Pro každého vlastní síť. Jsou Threads konkurence Twitteru, nebo paralelní sociální bublina?

Požadavkům tureckých a indických cenzorů se podvolil relativně ochotně. Před několika týdny se chvíli vzpíral obdobným požadavkům brazilských úřadů, ale i tam nakonec cenzorským tlakům ustoupil.

Vrcholem je aktuální kauza, která je až děsivě podobná té původní s Hunterem Bidenem, která před několika lety Muska ke koupi Twitteru motivovala. Americký novinář Ken Klippenstein napsal článek o téměř tří set stránkovém dokumentu, který kdosi ukradl týmu Donalda Trumpa. Dokument obsahuje informace, které by mohly poškodit Trumpova spolukandidáta J. D. Vance. Americké úřady spekulují, že za hackem mohly být íránské tajné služby. Definitivně to ale nepotvrdily.

Podstatné je, že Musk kvůli zveřejnění článku, který obsahoval odkaz na celý dokument o Vancovi, nejen zablokoval Klippensteinův účet na své síti, ale podobně jako v případě kauzy Huntera Bidena i omezuje možnost původní článek sdílet.

Musk a vedení sítě X vše obhajuje tím, že dokument obsahoval soukromé údaje o republikánském viceprezidentském kandidátovi. Je to zavádějící tvrzení. Drtivá většina dokumentu jsou informace z médií. Potenciálně problematické jsou tu dvě adresy, telefonní číslo a část Vancova identifikačního čísla amerického systému sociálního zabezpečení. Nicméně adresy a telefonní číslo byly veřejně dohledatelné už před publikací článku. Identifikační číslo v něm bylo částečně zcenzurováno.

Klippenstein přistoupil na Muskovu hru a dokument v článku stejně zpětně cenzuroval. V tuto chvíli ale zůstává jeho účet na X stále zablokován. I Twitter před čtyřmi lety po krátké chvíli změnil své postoje a odblokoval účty New York Postu – i přesto, že sdílení choulostivých soukromých fotografií bylo a je proti interním pravidlům této sociální sítě, stejně jako takzvaný doxing, tedy zveřejňování například do té doby soukromé adresy.

Je klidně možné, že Musk a vedení X také otočí. Úvahy nad moderací podobného obsahu jsou těžké a existuje mnoho pro i proti – byť v případě politických kauz standardy amerických soudů velí spíš stavět se proti cenzorským zásahům. Co už nic rozhodně nenapraví, je Muskova pošramocená pověst bojovníka za svobodu projevu. Tím ve skutečnosti nikdy nebyl – zjevně mu vždy šlo jen o to, aby se cenzurovalo podle klíče jeho strany barikády.

Jakto, že si po čtyřech letech najednou americké politické tábory prohodily role v debatě o svobodě projevu a moderace sociálních sítí? Poslechněte si komentář Matěje Schneidera.