Earl Sweatshirt se na cestě k dospělosti z dětského pokoje nehne
Člen sígrovského rapového kolektivu Odd Future, jedenadvacetiletý rapper se záhrobní flow Earl Sweatshirt vás na třetí desce I Don’t Like Shit, I Don’t Go Outside zve na introspektivní jízdu svou temnou myslí. Do úsporných beatů, jakoby zpomalených antidepresivy, se z úzkostných pocitů vyznává někdo, kdo se nemůže stále zorientovat v komplikovaném vztahu se starostlivou matkou a politiku hudebního průmyslu prokoukl možná až moc brzy.
Na rozdíl od rapperů, kteří se v ulicích potkávají se smrtí a policejními raziemi, kolektiv Odd Future tohle všechno sledoval pohodlně na YouTube. Tyler, The Creator a Earl Sweatshirt se dali dohromady přes MySpace a právě po internetu pak šířili své první dávky neřízeného šílenství, ale i promyšlených videoklipů, mnohdy připomínajících aktualizované fantazie spisovatele Lewise Carrolla. Témata nehledali ve válkách mezi losangeleskými gangy, ale napůl cesty mezi obývákem s Xboxem a ledničkou. Chudoba ghetta jim jako zlaté mládeži nic neříkala. Jejich raketový start pozastavila Earlova matka, když ho poslala do převýchovného tábora pro problémové děti (pravděpodobně kvůli prvnímu mixtapu Earl). Zatímco Earl trávil dva roky v nuceném exilu, jeho popularita rostla. Když se vrátil, dostal v osmnácti letech rovnou smlouvu u velkého vydavatelství, kde vyšla jeho poslední deska Doris plná hostů, jako Pharrell Williams, Mac Miller nebo vůdce Wu-Tang Clanu RZA.
Teprve až teď – tři roky poté – má ale jít o opravdový debut, kde se spoléhá sám sebe. Velkou část novinky I Don’t Like Shit, I Don’t Go Outside si produkoval sám pod pseudonymem Randomblackdude. Jako by se teď pravidlům popkultury vysmíval – nesází ani tak na populární jména, ale spíš kamarády ze skejtu nebo teprve osmnáctiletého rappera Vince Staplese, známého už z neurotického singlu Hive. Právě tento track z předešlé desky svým způsobem předpověděl, jak bude Earl dál znít. Temné přebasované beaty většinou postrádají melodie, které jenom občas naznačí sample klavíru nebo varhan a osmibitový šum. Earl tak zůstává uzavřený v klaustrofobických sonických prostorách jenom se svými vlastními běsy a rapuje ještě pomaleji než kdy předtím.
Například v úzkostném singlu Grief, který otevírá na minimum zpomalená skladba Fell in Love od neosoulové ikony Erykah Badu. Podle rozhovoru pro NPR za něj text napsaly prášky proti bolesti. Celá nahrávka I Don’t Like Shit, I Don’t Go Outside prý vznikla v apatických stavech po rozchodu s přítelkyní – nejedl, nespal a hodně pil. Earl, zničený a vyhublý na kost, tehdy došel k osvícení a začal pracovat na albu, kterým chtěl uzavřít jednu kapitolu svého života.
Na prvním mixtapu se jako oprsklý teenager stavěl proti matce, nyní s ní hledá spíš porozumění. Kde dříve předával „šokující“ násilnické fantazie, teď odevzdaně mluví o svých pocitech nebo pochybuje o slávě rychle nabyté díky internetu. Earl Sweatshirt znovu potvrzuje pozici talentovaného vypravěče, z jehož příběhů jde ve spojení s ještě drásavější produkcí tísnivá hrůza – uzavřená v jeho hlavě, jako mezi čtyřmi stěnami pokoje, z něhož zřídkakdy vychází. Příště se už bude ale muset zvednout z pohovky a vyrazit z izolace do světa tam venku.
Hodnocení: 80 %
Earl Sweatshirt – I Don’t Like Shit, I Don’t Go Outside (Columbia, 2015), 29 min.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
