Editions Mego 2014: Výživný rok rakouského vydavatelství
Rakouský label Mego byl původně založen v polovině 90. let a celkem rychle se stal útočištěm pro různé avantgardní hudebníky, jako jsou rakouský kytarový experimentátor Fennesz, japonská avant-popařka Tujiko Noriko nebo Australan Oren Ambarchi. V roce 2005 sice label ukončil svou činnost, ale hned ten následující byl vzkříšen pod staronovým názvem Editions Mego a až do současnosti pokračuje ve vydávání nahrávek, které jsou často žánrově těžko zařaditelné a posluchačům nedávají nic zadarmo.
Rok 2014 byl pro avantgardní label Editions Mego mimořádně vydařený. Kromě zavedených jmen na scéně bodovaly u rakouského vydavatelství taky některé nové projekty s debutovými alby. Tři skvělé releasy se v katalogu Editions Mego objevily hned zjara: očekávaná nová řadovka Bécs (maďarsky Vídeň) Christiana Fennesze, který se k rakouskému vydavatelství vrátil poprvé od roku 2001, se dočkala nečekané konkurence v podobě dvou debutových desek. Na rozdíl od Fenneszových instrumentálních experimentů s melodickým kytarovým „pophlukem“ ale jak dvojčlenný projekt Bolder, tak Klara Lewis zastupují striktně elektronickou a výrazně temnější stránku Editions Mego.
Album Hostile Environment dvojice Bolder, kterou tvoří Martin Maischein a Peter Votava, v šesti skladbách vtáhne do ponurého světa ambientu se silným hororovým nádechem. Temné plochy jsou ale navíc nasáklé industriálními a dubovými ozvuky ve zpomaleném technu oscilujícím někde mezi devadesáti a sty BPM. Deska místy připomíná svou atmosférou a použitými rytmickými postupy návratovou řadovku warpovských Seefeel, až na to, že v případě Bolder jsou kytara, baskytara a bicí nahrazeny syntezátory a další elektronikou.
O výrazně experimentálnější jarní release labelu Editions Mego se postarala Klara Lewis, jakkoliv tahle Švédka na své dlouhohrající prvotině taky vychází především z ambientu. Jeho koherenci ovšem silně narušuje vlastními field recordings, vokálními samply, útržky melodií a všemožným sonickým haraburdím, které čas od času zmutuje v dočasný, pravidelně tepající podklad. Deska Ett je rozhodně jeden z debutů roku 2014.
Ani další album v pořadí nenabízí, co se týče atmosféry, o nic veselejší poslech, i když vyšlo v létě a na svědomí ho má španělské duo LCC. Ana Quiroga a Uge Pañeda totiž na svém prvním fyzickém releasu u Editions Mego kombinují mystické, místy až okultní syntezátorové plochy s klubovou rytmikou a nezbytnou dávkou hutné, syčivé experimentální elektroniky. Výsledkem je opět hodně vtahující nahrávka, která si co do kvality s předešlými dvěma v ničem nezadá.
Závěr loňského roku patřil v katalogu Editions Mego dvěma stálicím a známým jménům na experimentální scéně. Jak už bývá u Orena Ambarchiho zvykem, deska Quixotism je jednou z několika vydaných v uplynulých dvanácti měsících tímhle megalomanským Australanem, nicméně nad ostatními celkem s přehledem vyčnívá. Repetitivní minimalismus, ve kterém se elektronické bicí, syntezátory a smyčce hostujících hudebníků proplétají s glitchem a dalšími ruchy, je dostatečně nápaditý, neučesaný i chytlavý zároveň. Naproti tomu Japonka Tujiko Noriko se vrátila s novým studiovým albem My Ghost Comes Back po dvouleté pauze a nešetří na něm melodickými nápady, zvukovými aranžemi ani seznamem použitých nástrojů a sezvaných hostů. Takhle má vypadat melancholický alternativní pop, který chytne a nepustí prakticky po prvním poslechu a zároveň má u těch dalších pořád co nabídnout k objevování.
Bolder – Hostile Environment
Fennesz – Bécs
Klara Lewis – Ett
LCC – D/Evolution
Oren Ambarchi – Quixotism
Tujiko Noriko – My Ghost Comes Back
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
