Elbow přicházejí s dalším albem
A je to zase tady. Další deska Elbow. Po jedenácti letech existence je to čtvrté album, což je tak nějak v intencích zaběhnutých zvyklostí. A když se na konci jedné dekády existence téhle kapely člověk podívá zpátky, zjistí, že se neustále dočkává příjemných, dost často snivých britských písní. Že ani na jedné desce nebyla vyloženě příšerná skladba. Že Guy Garvey má pořád stejně hřejivý hlas.
Elbow zkrátka pořád znějí jako vyhřáté bačkory, které na vás čekají u krbu na konci cesty plískanicí. Ale nikdy tohle všechno nestačilo na víc, než aby zmlsaný recenzent pohodil směrem k CD Elbow víc než tři hvězdičky z pěti. Elbow byli vždy příliš chytří a indie na to, aby prodávali tolik alb jako stejně zasnění Travis nebo Keane, ale zase moc obyčejní na to, aby třeba vyhráli Mercury Music Prize, na kterou tedy byli nominovaní, ale ostrouhali.
Výjimkou asi nebude ani jejich album The Seldom Seen Kid. Výborně se u něj usíná a zdají se po něm hezké sny. Ale jinak se toho o něm dá říct jen velmi málo pěkného. Stejně tak jako se na něj nedá nadávat. Elbow uvízli i podle vlastních doznání někde mezi REM a Velvet Underground v zemi nikoho. Nic proti tomu, nic pro to. Plichta. Kdo jste je měli rádi, mějte je rádi dál, vy ostatní se nevzrušujte, s Elbow to stejně nejde.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
