Fantaskní příběhy pozapomenuté výtvarnice Vlasty Vostřebalové Fischerové

Doposud byla tvorba této malířky zařazována do kolonky sociální umění. Sama Vostřebalová Fischerová byla celý život přesvědčenou komunistkou a zajímala se silně o lidi na okraji, které často ztvárňovala na svých plátnech. Tento pohled na její dílo je ale dost zjednodušující a přehlíží výrazné fantaskní rysy, které se v jejích obrazech objevují. „To je věc, která vychází velice silně ze skutečnosti, že Vlasta Vostřebalová Fischerová zemřela v roce 1963 a teprve tehdy se o její umělecký odkaz začal starat její syn Jan Otokar Fischer,“ vysvětluje Martina Pachmanová. „A ten přesto, že chtěl odkazu své matky pomoci, coby, bohužel musím říci, dosti aktivní kulturně-politický činovník v 60. letech a potom i v době normalizace velice silně akcentoval svou matku právě jako umělkyni proletariátu, jako umělkyni komunisticky laděnou, a tak se v jejím umění akcentoval tento sociálně laděný proud.“

Vlasta Vostřebalová Fischerová: Stařec a dívka (před 1925), Galerie umění Karlovy Vary .jpg|foto: Galerie hlavního města Prahy

Martina Pachmanová a její kolegyně Michala Frank Barnová se touto výstavou proto pokusily nejen představit dosud spíše opomíjenou umělkyni, ale také nabídnout jiný, komplexnější pohled na její dílo. „Na jedné straně to byla umělkyně, která inklinovala k sociálním tématům, ale na druhé straně, což si myslím, že je potřeba akcentovat, to byla umělkyně, která prožívala svůj život skrze umění. A tam vlastně nejde jen o nějakou uměleckou nebo autorskou introspekci, ale daleko víc o hledání fantaskního světa, ať už ve vnějším světě, nebo uvnitř sama sebe. Proto tedy ten důraz na magický realismus,“ řekla k tomu Martina Pachmanová.

Podobně jako při premiérovém uvedení v Moravské galerii v Brně se v instalaci pracuje s jednoduchým principem zavěšení obrazů do prostoru, což umožňuje na jejich zadní strany umístit rozšířené popisky s jejich stručnými interpretacemi. „My jsme v té výstavě vycházeli, co se týká instalace, z jednoho ze stěžejních, ne ovšem na první pohled tak evidentních motivů v díle Vlasty Vostřebalové Fischerové, což je motiv levitujících postav.“ S tímto řešením přišel architekt výstavy Jan Nedvěd, kterého zaujala figura levitujícího Otokara Fischera, někdejšího manžela malířky, jehož postava se velmi často objevuje na obrazech především z období po jejich traumatickém rozchodu.

Vlasta Vostřebalová Fischerová: Flašinetářka, z cyklu Typy z naší vesnice (1927-29), kresba uhlem, Galerie umění Karlovy Vary .jpg|foto: Galerie hlavního města Prahy

Ve srovnání s brněnským uvedením výstavy se podařilo na její pražskou reprízu získat několik dalších exponátů. Jedná se jednak o olejomalbu Melancholie, jejíž zápůjčka z Národní galerie mohla z restaurátorských důvodů proběhnout až nyní, několik kresebných skic nalezených u pozůstalých malířky a především o obraz Helča z roku 1922, který se považoval za ztracený a Martině Pachmanové se podařilo ho dohledat až krátce před pražskou výstavou. „Byl to pro mě takový detektivní příběh, a přestože mě mrzí, že ten obraz nemohl být v Brně, tak radost z toho objevitelství, z té detektivky, která za tím je, byla pro mě nezměrná. Pořád doufám, že se ještě další dva obrazy, které se nadále hledají a pravděpodobně dodnes jsou někde na Boskovicku, dříve nebo později objeví, až se bude dělat nějaká další výstava Vostřebalové Fischerové nebo výstava souborná,“ uzavírá Martina Pachmanová.

U příležitosti brněnské premiéry výstavy, která proběhla v Pražákově paláci v zimě tohoto roku, vyšla v nakladatelství Arbor Vitae o autorce také rozsáhlá monografie.
Na výstavu Vlasta Vostřebalová Fischerová – Mezi sociálním uměním a magickým realismem zveme do Domu U Zlatého prstenu, kde potrvá až do 14. září.