Film Generace singles: Kolik toho od života chtít?

Šest takových individualit sleduje režisérka Jana Počtová během jednoho roku jejich života a vytváří tak divácky přitažlivou sociologickou studii, která těží spíš z atraktivity popisovaných lidských osudů nežli z poutavé formy nebo bohatého kontextu.

Ve filmu Generace singles běží o téma, které přesahuje do oborů jako jsou sociologie, psychologie či ekonomie a vzhledem k tomu, že pro ekonomický trh jsou singles výhodným artiklem, tak i do oblasti marketingu. Počtová vědecký rozměr problému neakcentuje, ale naštěstí jej ani zcela nepomíjí. Kontext se do snímku částečně dostává právě skrze individuální výpovědi šestice všedních hrdinů: v náznacích se tak otevírají motivy stigmatizace singles, proměny genderových rolí či alarmující míry tuzemské rozvodovosti, a nad celým filmem se nenápadně vznáší i otázka, do jaké míry je život singles z biologického hlediska nepřirozený, a kde hledat jeho příčiny.

Z filmu Generace singles|foto: EuCiGo

Režisérka rezignovala na účast odborníků z výše zmíněných disciplín (ve vedlejších „rolích" se mihnou pouze moderátoři a organizátoři hororových akcí typu víkend pro nezadané nebo tzv. speed dating), nicméně měla štěstí ve výběru protagonistů. Jejich výpovědi jsou evidentně upřímné, soudným střihem oproštěné od balastu a občas dokonce nepostrádají ani jistou míru sebereflexe. Čeští singles tak před námi rozevírají bolestivá témata a vznášejí nepříjemné otázky - některé zdánlivě triviální, jiné podstatné. Skutečně je dlouhodobý šťastný vztah mýtus a nemá smysl se o něj snažit? Jak je možné, že se určití lidé cítí víc osamělí s někým nežli sami? Jsou čeští muži opravdu jen rozmazlené, nesamostatné a pohodlné děti? Musí se ženy po třicítce opravdu spokojit už jen s tím, co kde odpadne? Nakolik určující je v tomto ohledu role popkultury a rodiny, které nám v životě poskytují modely? Proč někteří lidé berou sex jako „druh duševní hygieny, ke kterému není nutná láska"?

S většinou prezentovaných postřehů se jistě bude moci identifikovat mnoho lidí uvnitř (ale možná i vně) dané věkové a sociální výseče: skoro každý někdy v určité míře zakusil emoční okoralost a lehký cynismus jako důsledek životního zklamání či osobního traumatu; samotu jako následek vytváření a (třebas i nevědomého) upevňování nesmyslných očekávání; zlenivění a zplanění citů coby důsledek úmorného rutinního kolotoče seznamování. Možná, že klíčová otázka nakonec zní: kolik toho od života vlastně chtít?

POSLECHNĚTE SI TAKÉ: Rozhovor s režisérkou Janou Počtovou z Odpolední session

Bohužel snímek Počtové je při všem řečeném zároveň prost jakékoli formální invence, která by její dílko trochu vytrhla z reportážní rutiny. Autorka, občas nenápadně vyzbrojená lehce magazínovou rétorikou, film banálně traktuje podle ročních dob doprovázených (s výjimkou ikonické písně Moniky Načevy) značně slabomyslnými „tematickými" songy. Portrétovaní lidé zase jako by občas odpovídali pouze na jeden typ otázky charakteristický pro divácky vděčnou časosběrnou metodu Heleny Třeštíkové („Tak co je novýho?").

Z filmu Generace singles|foto: EuCiGo

Možnost vybudovat si k hrdinům dokumentu rychle vztah (sympatie - antipatie) i zachycení situací na hraně trapnosti dělá z psychologizující Generace singles všeobecně stravitelné dílko, které zároveň protagonisty neobhajuje ani se jim nevysmívá. Přes veškerou autorčinu snahu je ale nutné říct, že televizní obrazovka by její jinak vcelku podnětné sociologické sondě slušela o poznání více než plátno kinosálu.