Film Tohle je náš svět inspirativně dráždí i baví
Tohle je náš svět, jeden z vítězů canneské sekce Un Certain Regard, držitel divácké ceny z Karlových Varů a překvapivý indie hit české letní kinodistribuce, ukazuje, jak moc toužíme po alternativě k masovému životnímu stylu. A jak omezenou fantazii přitom máme.
Samorostlý otec a jeho šest dětí žijí v coloradských hvozdech odtrženě od většiny společenských struktur. Představují velmi svéráznou směsici survivalismu, adolescentní verze Navy Seals a levicového think tanku, který místo Vánoc světí den Noama Chomského a každou volnou chvíli tráví četbou odborné literatury i klasické beletrie. Patriarcha Ben je poněkud neprůhlednou figurou. Zasmušilý muž s medvědím plnovousem a sklony k tyranství se snaží svoje potomky chránit před zhoubným vlivem civilizace a připravit je na její neodvratný kolaps.
Je to nakonec sebevražda depresivní matky, která skupinu vyláká z lehce militantní idyly, jakési lesní platonské akademie, a nasměruje ji na cestu současnou Amerikou, které nerozumí. Podivuhodné společenství možná vyniká brilantní orientací v politologii, teoretické fyzice a interpretaci Nabokovovy Lolity, ale jakékoli praktické každodenní interakce s druhem homo sapiens sapiens jsou pro ně neprobádanou půdou.
Druhý režijní počin herce Matta Rosse Tohle je náš svět může rozmlžováním hranice konvenčnosti a zúčastněným pozorováním radikálně jiného životního stylu připomenout další americký hit z Cannes, Divoká stvoření jižních krajin Benha Zeitlina. Oproti jejich živelnému magickému realismu a pohádkové prostotě však přichází s ambicióznějším záměrem. Benovu komunu vystavuje zkoušce realitou, která na rozdíl od Divokých stvoření nezůstává skryta „kdesi za zdí“. Srážka dvou zcela odtažitých světů slouží Rossovi jednak k řetězu vylehčených epizod, typických pro výstřední americké road movies, zároveň ale film neustále nutí kriticky reflektovat hodnoty, které staví do popředí.
Ben tak musí být osvícenec i tyran, jeho děti géniové i oběti otcova experimentu. Bohužel v tomto ohledu se film nevyhne šablonovitosti, když si vypomáhá zřejmými manipulacemi. Téměř všichni kolem Benova kmene musí být čítankově tlustí, hloupí nebo nesmyslně bohatí, aby film dokázal udržet smysl utopického modelu „rodinného platonského soužití“. Příliš těsné vazby mezi rodiči a dětmi, které by v reálném světě nutně směřovaly k lehké degeneraci (stačí si vzpomenout na český dokument Stále spolu), mají ve fiktivní verzi jemnou povahu občasných neshod a revolt. Aby ubránil metaforu před rozkladem, volí Ross při ztvárňování svých malých vládců-filozofů zjednodušující naivistický klíč, což filmu poněkud ubírá na relevanci.
Tohle je náš svět naštěstí šablonovitosti vzdoruje čistě filmovými prostředky – zručnou režií, výtečně napsanými a ztvárněnými charaktery dětí i neuvěřitelně precizní a vnitřně bohatou kreací Vigga Mortensena v roli Bena. Právě díky němu značně problematická figura dostává nevšední humánní aspekt a v klíčových momentech má tak Rossův snímek sklony s emocemi spíš neokázale pracovat než je vynucovat násilím.
Stále se v něm ale sváří dvě ambice: na jedné straně trpělivá práce s nonkonformními postavami, které jsou překvapivě bohaté a neschematické. Na straně druhé společenská kritika a meditace o možnostech vzpoury a zpřetrhání sociálních vazeb, která ale naráží na zkratkovitá řešení (motiv mrtvé matky) a velký ideologický mišmaš, v němž film nedokáže příliš elegantně navigovat a občas sklouzává do mimoděčné trapnosti a alibismu.
Pokud má být výsledkem střetu zdegenerované americké společnosti s utopickou, byť decentně problematizovanou rodinou poloironicky stylizovaná závěrečná bio selanka, působí Tohle je náš svět jako nůž s tupým ostřím. Naštěstí ale v paměti zůstávají spíš momenty jako ten, kdy si otec a nejstarší syn pantomimicky naznačují, že oba něco důležitého ztratili a mnohem důležitějšího získali.
Rossův film je v nejlepších momentech jímavou ukázkou toho, jak toužíme něco podstatného změnit, ale naše fantazie často touze nestačí. Vzbuzuje přitom velmi inspirativní směsici podrážděnosti a sympatií s podivnými hipíky, kteří těžkou ztrátu řeší zpěvem hitu Guns N’ Roses a lučními tanci, jako by reálný svět ani neexistoval.
Hodnocení: 75 %
Tohle je náš svět (Captain Fantastic)
Matt Ross, USA, 2016, 119 minut
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
